Vládnoucí třída přerozděluje sobě, ne chudým. Je naivní myslet si něco jiného, říká sociolog.

„Na svět se rodíme s různými šancemi, fakticky jsme už počati s různými šancemi,“ řekl Hampl asi dvacítce posluchačů na úvod besedy, kterou uspořádala Strana svobodných občanů v CaféTucan ve Valašském Meziříčí. Podle něj totiž existuje poměrně vysoká statistická pravděpodobnost, že dítě vysoké manažerky firmy Microsoft bude v životě bohatší, vzdělanější, zdravější a šťastnější než dítě pomocné dělnice zemědělského statku na vesnici.

Kdyby se někteří lidé věnovali rozkrádání místo vylepšování světa, žilo by se nám všem lépe.

Pozastavil jsem se nedávno nad tím, že zatímco v podnicích se zoufale snaží udržet pracovní místa nebo dokonce vytvořit nová, úřad ombudsmana vynakládá tisíce člověkohodin na to, aby jim to ztížil.

Tak ve Spojených státech schválili reformu zdravotnictví. Jak řekl prezident Obama krátce po konečném hlasování, „tak takhle vypadá změna“ (this is what change looks like).

Jak že ta změna vypadá?

Na politické funkcionáře, zaměstnance federálních úřadů a jejich rodiny se nový zákon o zdravotnictví nevztahuje.

Doktor Husák se už vrátit nemůže. Zato normalizace je zase tady. Zastavit ji nejspíš nedokážeme, můžeme ji ale přežít: a bylo by dobré být připraveni, až skončí.

„Podívejte se, co nám ti hrozní bruselští úředníci nařizují!,“ voláme často my odpůrci Impéria. „Zameťte si před vlastním prahem, česká ministerstva nařizují ještě nesmyslnější regulace,“ kontruje protistrana.

Je to spor, který nemá řešení – protože je naprosto nesmyslný. Ve skutečnosti evropská byrokracie závisí na národní a naopak. Pokusím se to vysvětlit.

Dějiny nás učí, že úspěšné jsou aliance svobodných národů, nikoliv byrokratické kolosy.