Když je výroba nějakého produktu tak drahá, že si jej nemůže dovolit dostatek zákazníků, hledá výrobce zpravidla způsob jak snížit náklady. Čeští filmaři ovšem přišli s geniální inovací. Jestliže je výroba filmů příliš nákladná, ať stát vytáhne peníze z jejich spoluobčanů, a přispěje tak na výrobu.

Nápad je to skvělý a měli by jej následovat i ostatní. Kdyby kupříkladu pekaři chtěli upéct opravdu kvalitní housku, poctivou, zdravou a z dobrých surovin, možná by výrobní náklady překročily desetikorunu. Nejvyšší čas založit Státní fond podpory pečiva. Jde přece o zdraví národa!

Filmování by okamžitě přestalo být nákladnou záležitostí a český film by rozkvetl.

Je ovšem jeden docela podstatný rozdíl. Zatímco u housek by většina nových peněz šla na dražší vstupy, filmy jsou nákladné z jediného důvodu – tvůrci si účtují příliš vysoké honoráře. A proč si mohou účtovat tak vysoké honoráře? Protože jsou placeni ze státního, takže utrácení nikoho zdánlivě nebolí. Čím více peněz budou prostřednictvím státních fondů dostávat, tím se budou jejich odměny dále zvyšovat. Navíc filmové odvětví přitáhne další schopné lidi, kteří by mohli zakládat firmy nebo být jinak užiteční. Jenže ti lidé zjistí, že drancovat kapsy daňových poplatníků je zábavnější a pohodlnější.  Takže budeme muset platit do fondů ještě víc (a tak stále dokola).

Kdyby ve skutečnosti nešlo o pohodlný život příživníků ale o český film, stačilo by velice jednoduché řešení. Nechť režiséři, producenti, herci, scénáristé a další tvůrci dobrovolně sníží své požadavky na úroveň průměrné mzdy. To znamená, že honorář režiséra za natočení celovečerního filmu by dělal asi tak 120 000 korun, odměna herecké hvězdy by byla asi 25 000 za jeden film atd. Filmování by okamžitě přestalo být nákladnou záležitostí a český film by rozkvetl. Filmařům by snížení odměn nevadilo. Jsou to přece lidé, kterým vůbec nejde o vily a luxusní automobily, ale výhradně o čisté umění.

A jestli si nějaký umělec nárokuje vyšší standard, nechť si přivydělá třeba v reklamě. Ostatně, hudebníci České filharmonie si také berou druhá a třetí zaměstnání, aby udrželi přijatelnou životní úroveň.