Před pár večery jsme skončili tím, že se naše společnost dostává do situace, kdy úřady vydávají tolik různých zákazů, příkazů a nařízení, že už není možné normálně žít a pracovat.  V takových situacích se společnosti a státy obvykle hroutí, jak to hezky popisuje pan profesor Bárta ve své teorii kolapsů civilizací. Vlastně se jedná o přirozený cyklus, kdy byrokracie postupně narůstá a narůstá, až se jednoho dne všechno složí, státní útvar zanikne (což obyvatelé většinou přivítají s úlevou) a vše začíná znovu od začátku.

Když procházíte komentáře k inauguraci Donalda Trumpa (a vynecháte ubožácké nářky těch, kdo byli odstaveni od přístupu ke státním penězům), rychle si všimnete, že mezi nejčastější výrazy patří „revoluce,“ „revolucionář,“ „postání“, „vládnoucí třída“ či dokonce „třídní boj.“ Slovíčka, která jako by vypadla z učebnic vyřazovaných po roce 1989.  „Trumpův projev byl vyhlášením války vládnoucí třídě,“ napsal Sean Davis v listu Federalist.

„Deklarovanému vítězi prezidentských voleb v USA Donaldu Trumpovi se nelíbí poukazování na to, že více voličských hlasů získala Hillary Clintonová. V noci na pondělí na Twitteru oznámil, že kdyby nevolily milióny lidí ilegálně, vyhrál by na celé čáře. Své tvrzení však ničím nedoložil,“ napsaly Novinky a shrnuly tak desítky nebo možná stovky článků z amerických médií. Téměř všude se záležitost jeví takto jednoznačně. Budoucí prezident si nedává pozor na pusu, nechává se unést svým egem a říká nesmysly.

Ochrana občanských svobod je prvním a základním úkolem vlády každého státu, který si chce říkat demokratický nebo svobodný.

Odchýlit se od tohoto principu je možné pouze v čase války, kdy prvním úkolem je dosáhnout vítězství za jakoukoliv cenu, zajistit tak přežití národní komunity a udržet podmínky pro zachování občanských svobod.

Svoboda projevu je mezi všemi občanskými svobodami ta první a základní, a musí být chráněna se zvláštní pečlivostí.

Když je ohrožena celá naše civilizace, měli bychom se k její obraně spojit a přehlížet rozdíly v politickém přesvědčení. Někdy to ale není snadné. Třeba v posledních dnech po smrti Fidela Castra, když člověk čte až téměř oslavné komentáře označující za hrdinu despotického diktátora, který nechal zavraždit desetitisíce lidí a udržoval celý národ v nesvobodě, bídě a strachu.

Vážené dámy, vážení pánové,

Dámy a pánové,

18. 4. 2016;  Vlastenecké noviny

Když jsem ještě vedl diskuze s členy Strany svobodných občanů, tvrdili mi, že pokud bychom omezili šíření islámu, ohrozili bychom tím občanské svobody.

Oponoval jsem, že je to naopak. Pokud tady budeme islám tolerovat, začne se naše státní správa chovat despoticky a začne likvidovat občanské svobody.

15. 2. 2016  17:50  Parlamentní listy