Čeští eurooptimisté se dostali do prekérní situace. Na Kohoutovy argumenty totiž nejspíš neexistuje protiargument.

Je to pár týdnů, co si český ekonom Pavel Kohout všiml, že tzv. Smlouva o fiskální odpovědnosti obsahuje logickou chybu, která automaticky přinutí všechny zúčastněné státy postupně zvyšovat daně tak dlouho, až všechny ekonomicky zkolabují. Evropa tedy může přežít s takovou smlouvou jen na základě toho, že všem státům budou neustále udělovány výjimky. Kohoutův výklad je stručný, jednoduchý a snadno pochopitelný. Najdete jej zde.

Neekonoma to nepřekvapí. Tzv. smlouvu o fiskální odpovědnosti připravila stejná skupina lidí a stojí na stejných zásadách jako společná evropská měna. Můžeme tedy s vysokou pravděpodobností čekat, že skončí podobnou katastrofou a že připraví o práci další desítky milionů lidí.

Co ale může být zarážející, je reakce českých eurooptimistů. Někdo by mohl čekat, že dají hlavy dohromady, budou nad argumenty Pavla Kohouta přemýšlet a zkusí je vyvrátit nebo v nich alespoň najít slabé místo. Případně, že začnou volat po změně smlouvy. Ale nic takového se neděje. Nikde ani zmínka. Nikde ani písmenko. Místo toho se nadále produkují stohy článků typu „Mým eurofobům“. Zvláštní způsob diskuze.

Pak jsou tu pochopitelně ti, kteří píší to, co po nich chce jejich zaměstnavatel. 

Nabízejí se dvě možná vysvětlení.

1. Čeští eurooptimisté vědí, že Pavel Kohout má pravdu a že Smlouva o fiskální odpovědnosti ani fiskální federalizace nikdy nemůže fungovat. Jde jen o to, jak co nejrychleji převést co nejvíc pravomocí mimo dosah voličů. Asi jediný to otevřeně přiznal Petr Pithart, když ve svém článku (zde) napsal, byt velmi zdvořilým a kultivovaným způsobem, že Češi jsou zlodějský národ a tudíž nemají právo rozhodovat o svých vlastních záležitostech.

2. Druhé vysvětlení je, že se jedná o fanatiky, kteří se nezajímají o skutečný svět kolem sebe a jen setrvale opakují vyznání své defektní napodobeniny náboženství.

A pak jsou tu pochopitelně ti, kteří píší to, co po nich chce jejich zaměstnavatel. Jsou za to placeni. Třeba dvojice mluvčích ČSOB Tomáš Sedláček a Jan Švejnar.

Ve všech případech je závěr stejný. Naši eurofederalisté ztratili právo být bráni vážně a být pokládáni za slušné a rozumně myslící partnery do debaty. Minimálně do doby, než se s argumentací Pavla Kohouta vyrovnají.

Původně publikováno 9. 4. 2012​​ na blog.ihned.cz.