Sedm otázek pro odpůrce kolaborantské vlády

Dámy a pánové, spoluobčané,

děkuji za příležitost promluvit na tomto shromáždění. Byl jsem požádán, abych se věnoval Evropské unii. Nevím, zda to víte, ale mé první veřejné vystoupení proti Evropské unii se odehrálo v květnu 2003, tedy ještě před referendem ke vstupu. Hnutí Ano pro Evropu Moniky Pajerové mě pozvalo jako komickou vložku na jeden svůj veřejný mítink. Diskuze dopadla tak, že už mě víckrát nepozvali. Protože ono už v tom roce 2003 bylo jasné, že Evropská unie je jeden velký průšvih a že to nemůže skončit jinak než katastrofou.

 ...už v tom roce 2003 bylo jasné, že Evropská unie je jeden velký průšvih a že to nemůže skončit jinak než katastrofou.

Dobře si vzpomínám, co nám tehdy slibovali, byly to v zásadě tři věci: zbohatnutí, že se přestane krást a bezpečnost. Jak to dopadlo, víme všichni.

Zbohatnutí – máme tu statisíce lidí, kteří jsou bez práce tak dlouho, že už ztratili návyky a jsou nezaměstnatelní. Sedí doma, zírají před sebe, dopouštějí se trestných činů a kandidát na prezidenta pan Dlouhý nám navrhuje, že je máme nahradit imigranty. Podle oficiálních statistik jich je 300 000, reálně aspoň půl milionu. Když jsme zahajovali přípravu na vstup do unie, dlouhodobá nezaměstnanost v České republice vůbec neexistovala.

Slibovali, že se přestane krást. Ukázalo se, že i když se tehdy kradlo, že jsme si vůbec neuměli představit, jak strašlivých rozměrů to může dosáhnout. To skutečně děsivé rozkrádání přišlo až s evropskými fondy. A co je na tom nejhorší, byla tady vypěstována celá společenská skupina, která se zabývá jen lovem grantů. To jsme před vstupem do unie neměli.

Vstup do unie nám měl přinést bezpečnost. A jaká je realita? Statisícové invazní armády v pohybu, otevřené hranice, a unie řeší, jak k nám dostat ještě více kolonistů a jak českým lidem odebrat zbraně.

Ale právě proto, že jsem byl mezi prvními, kdo před Evropskou unií varoval, cítím se nyní oprávněn k tomu, abych poněkud zchladil horké hlavy.

 Jestli jsme si něčeho v posledních měsících užili, tak to jsou emoce. Cloumá námi vztek a máme na něj právo.

Dámy a pánové, jestli jsme si něčeho v posledních měsících užili, tak to jsou emoce. Cloumá námi vztek a máme na něj právo. A to možná ještě nevíte všechno. Já jsem se minulý týden účastnil jednání o ochraně hranic v poslanecké sněmovně. Škoda, že se kolegové ze Svobody a přímá demokracie nezúčastnili, určitě jim doporučuju, aby se podívali na záznam. Mirek Lidinský tam představil docela konkrétní řešení, jak pomocí dronů a chytrých kabelů v podstatě okamžitě uzavřít hranici. Ale zajímavější bylo vystoupení pana Jireše, náměstka ministra Stropnického. Jednoznačně tam řekl, že vůbec neuvažuje o obraně hranic. A dokonce se té možnosti vysmíval. Bylo to skoro ve stejný den, kdy jeho šéf, předseda ANO Babiš, hrál v televizi bojovníka proti imigraci. Opravdu si o nás myslí, že jsme tak hloupí?

Sobotkova servilita škodí víc než členství v EU

Před pár týdny unikla informace, že bruselští úředníci byli překvapení tím, jak je česká vláda servilní a jak je schopna se bez nejmenšího odporu podřídit naprosto jakémukoliv požadavku. O.K. Zrušíme evropskou unii nebo z ní alespoň vystoupíme.

Je tu vyslanectví Spojených států amerických. Místo velvyslance si koupil pan Schapiro, který se chová jako říšský protektor. Jsme svobodná země, každý se může chovat, jak chce. Ale česká vláda jeho příkazy akceptuje! Takže co, zrušíme Spojená státy americké?

Máme tu konflikt s Norskem, které protiprávně krade české děti a které financuje zavádění norského systému odebírání děti z rodin v české republice. Česká vláda i strany vládní koalice jsou plně na straně norských úřadů. Tak co, zrušíme Norsko?

Vládnou nám lidé s naprostým pohrdáním až nenávistí vůči obyvatelům vlastní země a s neomezeným patolízalstvím vůči každému cizinci, který jim nabídne peníze

Dámy a pánové, já se obávám, že bychom museli postupně zrušit celý vesmír, než bychom si připustili, že ten problém je u nás. Vládnou nám lidé s tou nejnechutnější mrzkou povahou – s naprostým pohrdáním až nenávistí vůči obyvatelům vlastní země a s neomezeným patolízalstvím vůči každému cizinci, který jim nabídne peníze. A podporují je v tom stovky intelektuálů a aktivistů. To už není o výměně několika ministrů. To už je o hlubší změně společenského uspořádání.

Bezmocný vztek nebo rozhodný odpor

Teď jsou před námi dvě možnosti: Buď se náš vztek, který oprávněně prožíváme, přetaví v jednání. Začneme být disciplinovaní, cílevědomí, pracovití, obezřetní. Stane se z nás něco na způsob armády, která otočí poměry v téhle zemi.

Nebo se budeme dusit vzteky, křičet na demonstracích, ale jenom se bezmocně dívat na pád téhle země. Protože každý bude postupovat na vlastní pěst, protože naši energii spotřebuje zbytečná činnost a protože příliš mnoho lidí si bude řešit svoje ego a svoje funkce.

Spoluobčané, jakou cestu si vyberete? Cestu emocí nebo cestu vítězství?

Jestli chcete jít cestou vítězství, pak má pro každého z vás sedm otázek:

1) jedna věc je být tady. A je dobře, že tady jste. Ale něco úplně jiného je dát tomu třeba čtyři hodiny každý týden. Věšet plakáty, mluvit s lidmi, sdílet na facebooku, tisknout a rozdávat letáky. Jste ochotni přijmout dlouhodobý závazek?

2) Potřebujeme být koordinovaní. To je otázka členství ve velkých organizacích. Nemůžeme postupovat každá parta zvlášť. Jste připravení spolknout svoje ego? Jste připravení zastavit podporu těm maníkům, u kterých je zjevné, že jen zviditelňují sebe?

3) Potřebujeme profesionální schopnosti. Musíme mít lidi, co přesně vědí, které věci jde řešit referendem a které ústavním zákonem. Potřebujeme lidi schopné sestavit účinnou strategii. A potřebujeme dělat věci správně. V poslední době se třeba vyskytly případy, kdy různé strany a skupiny začaly sbírat podpisy za referendum o vystoupení z EU. Jenže referenda o vystoupení z EU se nedosáhne peticí, nýbrž ústavním zákonem! Někdo svou hloupostí promrhal stovky hodin aktivních lidí. Takový amatérismus si nemůžeme dovolit. Jste připravení se učit nebo takovým lidem poskytovat podporu, i když to bude vlastně nuda?

4) Potřebujeme zapomenout na minulé křivdy. Když se podíváte na lidi, kteří ve stejných jednotkách bojovali proti Hitlerovi, myslíte, že někdo z nich řekl, já nebudu bojovat ve stejné jednotce s tímhle maníkem, protože on mi přebral holku? Jste připraveni na ty křivdy dočasně zapomenout? Omlouvám se za to tvrdá slova, ale jestli je pro někoho na prvním místě, aby se pomstil někomu, kdo mu domněle nebo skutečně ublížil, ať raději zůstane doma a neplete se pod nohy skutečným obráncům vlasti. Věty typu „ten a ten pro mě není přijatelný, protože ve stranických půtkách zradil onoho“ – to není mluva bojovníka, to je mluva ukřivděné puberťačky. Ve skutečném hnutí odporu není místo pro ty, kdo chtějí donekonečna řešit, kdo komu ukradl peníze a kdo komu ukradl stranu.

Věty typu „ten a ten pro mě není přijatelný, protože ve stranických půtkách zradil onoho“ – to není mluva bojovníka, to je mluva ukřivděné puberťačky.

5) Budeme muset uzavírat spojenectví s lidmi a skupinami, kteří nám nejsou vůbec sympatičtí. Já jako zastánce omezeného státu a svobody podnikání dnes spolupracuju s některými socialisty. Ale nedá se nic dělat. Teď jde o všechno. Jste schopní odložit politická přesvědčení?

6) Jsou lidé, kteří mají nejrůznější divná přesvědčení o příčinách současných problémů. O.K. Já to nikomu nezazlívám. Já osobně třeba pokládám Izrael za naprosto klíčového spojence, ale respektuji, že jsou tu dnes lidé, kteří to vidí výrazně jinak. Necpu to každému za každou cenu. Jste ochotni nechat některé své teorie doma nebo je budete tlačit i za cenu toho, že tím poškodíte hnutí odporu?

7) A nakonec je to o disciplíně. Fungovat v armádě, to znamená, že dostávám rozkazy, podřizuji se jim a udílím rozkazy. Jestli mám výhrady, nechám si je na strategickou poradu. Já osobně třeba dnes nevím, jestli budu někdy kandidovat na nějakou funkci. Pokud se to ukáže potřebné, udělám to. Jestli to nebude potřebné, kandidovat nebudu. Neřeším Hampla, řeším obranu českého národa. Jste ochotní jednat disciplinovaně?

Nechci po vás, abyste mi něco slibovali. Nejsem váš nadřízený a nemáte vůči mě žádné závazky. Závazky máte vůči svým dětem, vůči své zemi a někteří z vás i vůči Bohu. Kvůli nim byste to měli udělat.

Nepotřebujeme křiklouny, ale bojovníky

Situace je nesmírně vážná. Máme jen krátký čas na to, aby se vlastenecké hnutí dostalo do toho stavu, kdy budeme mít v poslanecké sněmovně řádově 100 poslanců a kdy budeme natolik organizovaní, abychom do ulic dostali ne ty lidi, co tady jsou, ale statisíce a milion. A postoupit do takového stavu, to není o křičení na demonstracích. To je o soustavné tvrdé práci.

• Chcete místo svatovítského chrámu mešitu vítězství?
• Chcete, aby se tady na Hradčanském náměstí stalo, že tu bude ukamenována nějaká žena za to, že byla znásilněna?
• Těšíte se na domovní prohlídky, jestli ve všem splňujete šáriju?

Tuhle zemi nezachrání křiklouni, tuhle zemi zachrání bojovníci. Tuhle zemi budete muset zachránit vy.

Jestli ne, pak váš upozorňuji, že budete muset pohnout kostrou. To není jen o účasti na demonstracích. To je o soustavné tvrdé práci. To za vás neudělá Konvička, to za vás neudělá Hampl, to za vás neudělá ani nikdo jiný. Víte, že já jsem se rozhodl jít s Blokem proti islámu. Bylo to po dlouhém přemýšlení a zkoumání, mám pocit, že moje důvody jsou velmi silné. Nicméně plně respektuji, že to někdo vidí jinak. Ale pořád platí, že tuhle zemi nezachrání křiklouni, tuhle zemi zachrání bojovníci.

Tuhle zemi budete muset zachránit vy.

Děkuju vám.

Prosloveno na demonstraci za všeobecné referendum a na podporu Maďarska, v Praze 28. 9. 2015