Tomáš Pajonk bude na kariérové politiky, kteří už řadu let nepracovali, působit jako naprosté zjevení.
A bude tak nejspíš působit i na profesionální politické komentátory. Jestliže už roky hledáme populistického leadera české pravice, který bude mít dost schopností, aby se postavil elitám, právě Tomáš Pajonk by tím člověkem mohl být.
Zatímco politické elity svědomitě zápasí o to, kdo bude rozdělovat které dotace, na Zlínsku vyšla nová politická hvězda. Šéf tamních Svobodných Tomáš Pajonk, který byl právě zvolen celostátním místopředsedou, totiž odpovídá ideálu politika, jaké země potřebuje, tak přesně, že se ani nechce věřit, že je skutečný.
Je mu 32 let, dokázal už vybudovat docela úspěšnou firmu a má hezkou rodinu. Do politiky nejde kvůli kariéře ani státním zakázkám, ale ani proto, aby na celý národ uvalil nějaké nesmyslné regulace, které by všechny přinutily žít po pajonkovsku. Hájí jen prostor pro svobodný život svůj a lidí kolem sebe. Proto také neplánuje stát se politikem na plný úvazek – ani nikdy v budoucnu. Kašle na moudrost elit či komentáře profesionálních politologů, ale spoléhá na zdravý rozum. A funguje to. K tomu všemu přidejte jasné názory a ideály.
Takže můžeme s jistotou počítat, že v první fázi bude totálně ignorován, v druhé fázi proběhnou pokusy o jeho diskreditaci.
Měl jsem možnost s ním krátce pracovat, takže mohu dosvědčit, že je energický, organizovaný a má tah na branku. A hlavně – je na něm vidět pochopení pro normální pracující lidi. Když vláda zavede nové povinnosti pro firmy a připraví jen tak mimochodem o práci pár desítek tisíc lidí, celostátním deníkům to nestojí za zmínku, pražské elity to vůbec nezjistí, ale Tomáš zuří. Protože ti lidé, to nejsou abstraktní čísla, ale jeho sousedé ze stejné vesnice.
Tomáš Pajonk bude na kariérové politiky, kteří už řadu let nepracovali, působit jako naprosté zjevení. A bude tak nejspíš působit i na profesionální politické komentátory. Jestliže už roky hledáme populistického leadera české pravice, který bude mít dost schopností, aby se postavil elitám, právě Tomáš Pajonk by tím člověkem mohl být. Takže můžeme s jistotou počítat, že v první fázi bude totálně ignorován, v druhé fázi proběhnou pokusy o jeho diskreditaci. Ale Tomáš působí houževnatě.
Zapamatujte si to jméno. Ještě ho uslyšíte.
Na závěr aspoň výňatek z jeho kandidátského projevu:
Vážené kolegyně, vážení kolegové.
Rád bych Vám představil svou vizi Strany svobodných občanů, čemu bych se chtěl v předsednictvu věnovat a mou motivaci proč jsem šel do politiky.
Vize
Chci, aby jednou při slově Svobodní, dokázal každý drobný živnostník říci: „To jsou ti, kteří konečně pochopili, že potřebuji hlavně klid na práci a ať mě úřady neotravují. Ty budu volit.“ Aby si podnikatel řekl: „Svobodní, ti nezničí mé podnikání desítkami zákonů a nerozdají mé vydělané peníze konkurenci, ty budu volit.“ Aby i maminka s kočárkem dokázala říci: „Svobodní? Ti nechtějí zadlužovat moje děti a naší rodině zbude více peněz. Ti jsou mi sympatičtí, ty budu volit.“
Rád bych, aby si více a více lidí řeklo Svobodní, ti kopou za nás, za normální lidi, používají zdravý selský rozum. Nebojí se postavit všem těm evropským a jiným nesmyslům.
(…)
Jaká je má motivace?
Dovolím si přečíst kousek článku z Idnes.cz – je to jen malá perlička z mnoha podobných:
Špidla se za pár let stane nejbohatším důchodcem. Bude brát 110 tisíc.
To je neuvěřitelné hulvátství, nespravedlnost a plivanec do tváře všem poctivě pracujícím lidem! Člověk, co je 25 let úředníkem a politikem jako symbol úspěchu? Kde zmizeli kreativní lidé? Kde jsou další Tomášové Baťové?
Část společnosti, která aktivně pracuje, vytváří hodnoty a přináší štěstí sobě a svým blízkým, je čím dále tím více utlačována těmi, kteří nevytváří hodnoty žádné, nebo takové, co po nich nikdo nechce.
Chci, aby mé děti vyrůstaly ve společnosti, kde lidé chtějí být kosmonauty, vědci, učiteli, tesaři či popeláři, ale ne v takové, kde je nejlepší perspektiva úředník.
Svobodní mají šanci zlepšit naši zemi, ale první musíme začít u sebe a zlepšit mnoho věcí uvnitř naší strany.
Pojďme do toho!
Původně publikováno 10. 12. 2013 na blog.ihned.cz.
