Malá lekce z demagogie

680 nebezpečných slov o poučení z kampaně proti jedné bezvýznamné ministryni

Varování: Následující text obsahuje narativy, které pražskou i brněnskou kavárnu dohání k zuřivosti.

Profesionální bojovníci proti Babišovi si mohou udělat další zářez. Poté, co vlnou demonstrací dosáhli toho, že dohledu nad Generální inspekcí ozbrojených sborů byl zbaven relativně nezávislý expert a místo dostal funkcionář ANO (jeden Babišův člověk teď kontroluje druhého Babišova člověka), tentokrát se jim podařilo svěřit Babišovi osobní řízení ministerstva spravedlnosti. Bravo!

Kdyby skutečně šlo o vyšetřování Čapího hnízda, byla by to katastrofa. Jenže tady to vypadá, že jde o něco jiného. Předchozí ministr Pelikán přivedl na ministerstvo extrémisty a udělal z něj stroj na likvidaci občanských svobod. Od dob Alexeje Čepičky jsme tu neměli, že by ministr spravedlnosti veřejně vyzýval k trestnímu stíhání politických soupeřů - až Robert Pelikán. To není jen výpověď o jedné osobě. To také něco ukazuje o aparátu, který na ministerstvu vytvořil.

Na předsednictvu vlády nechal premiér Babiš všechny fanatiky, které tam přivedl Sobotka a nechal jim volnou ruku...

Na předsednictvu vlády nechal premiér Babiš všechny fanatiky, které tam přivedl Sobotka a nechal jim volnou ruku k prosazování feminismu, multikulti, extrémně pojatých práv sexuálních menšin a všeho, co s tím souvisí. Na ministerstvu spravedlnosti tomu nebude jinak. I kdyby Taťána Malá přežila, byla by natolik oslabena, že by se nikdo nemusel bát o místo. Jenže nepřežila. Andrej Babiš je natolik zbabělý, že když vidí problémy, svého člověka hodí přes palubu. Nepodrží nikdy nikoho. Systematicky tak postupuje pokaždé už od svého vstupu do politiky.

Nicméně žádné významnější pozitivní změny se stejně nedaly čekat, takže vlastně o nic nešlo. Politickou likvidaci ministryně Malé tak můžeme pozorovat spíš jako případovou studii, jak jsou podobné akce prováděny.

Krok jedna. Útočníci zvolí nějakou úplnou drobnost, která byla ještě pokládána za absolutně bezvýznamnou. Třeba kvalita výkladu o králičích bobcích.

Krok dva. Na tuto drobnost se nabalí několik frází tak, aby to znělo velkolepě a nic neznamenalo.

Dovedete si představit na místě ministra spravedlnosti někoho, kdo šlápnul na ocas svému kocourovi?

Krok tři. Přidá se k tomu tuna emocí. Opisování o bobcích a kotcích musí každého zasáhnout do hloubi duše. Ideálně by kvůli tomu neměl v noci spát.

Krok čtyři. Takto vzniklé fráze jsou neustále opakovány. Kdo je neopakuje dost často, ten není správným příslušníkem elity. Každý musí veřejně vyznávat, že ho nekvalitně zpracované bobky osobně uráží. Nikdo se neodváží stát stranou. Sepisují se petice. Nepodepsání petice chce značnou odvahu a může být dlouhodobé důsledky pro kariéru (ti úplně nejprotřelejší jsou samozřejmě v tu dobu v zahraničí, takže se jich to netýká).

Kdyby ministryně Malá neodvedla mizernou práci při popisování chovu králíků, snadno by se našlo něco jiného. Co třeba toto. „Dovedete si představit na místě ministra spravedlnosti někoho, kdo šlápnul na ocas svému kocourovi? Jak chce řídit spravedlnost někdo, komu chybí tak elementární cit?“

Vynikající práci v tom udělal Martin Jaroš, známý šejdíř a expert na šíření podvodných narativů. Video, které nahrál, patří k tomu nejprofesionálnějšímu, co je v České politice k vidění. Podvod, který do videa vsunul, zní následovně:

Ministr spravedlnosti musí „hrát rovinu“ (tedy zaujímat nestrannou pozici mezi dvěma stranami nějakého sporu) a proto to nemůže být někdo, kdo v mládí opisovat.

Je těžké rozumět Jarošově logice, jak souvisí nestrannost rozhodčího s tím, jestli ve škole opisoval. Ale závažnější manipulace je ještě někde jinde.

Je to přece soudce, kdo má být nestranný! Nikoliv ministr spravedlnosti. Ministra spravedlnosti vyslali voliči s určitým programem a má ho naplňovat. Má aparát věnovat více pozornosti boji proti korupci a zločinům bílých límečků? Nebo se má víc zaměřit na násilné trestné činy? Nebo má být prioritou urychlení trestních řízení? Je veřejnost pobouřena tím, že podmínky v kriminálech jsou příliš mírné? Jaké nové zákony mají být připravovány? Chceme měnit občanský zákoník? Více přebírat z mezinárodního práva? Nebo spíš chránit místní tradice a zvyklosti? Chceme postupně zavádět prvky islámského práva? Mají být muslimové stíháni stejně jako všichni ostatní nebo mají dostat privilegia? Nebo naopak má stát jasně zarazit všechny pokusy zavést šaríju?

K tomu slouží volby. Podle jejich výsledku pak bude ministrem spravedlnosti člen SPD nebo Pirát a posune rezort odpovídajícím směrem.

K tomu slouží volby. Podle jejich výsledku pak bude ministrem spravedlnosti člen SPD nebo Pirát a posune rezort odpovídajícím směrem. Když se před lety stal americkým prezidentem Barack Obama, vyměnil ministra spravedlnosti a jeho člověk nechal okamžitě zastavit stíhání černých panterů obviněných ze zastrašování bílých voličů. Nemusíme s tím souhlasit, ale jako prezident měl na to právo. Voliči rozhodli, že násilné jednání černých aktivistů má být do určité úrovně tolerováno.

Všimněte si, že se pod značkou „liberální demokracie“ pořád opakuje ten stejný způsob jednání. Skutečné problémy, které mají být předmětem debat a politického rozhodování se zakrývají. A mimoděk – aniž by se to zmínilo – je prosazován program natolik absurdní, že by s ním nikdo neodvážil předstoupit před veřejnost.