Má být příštím ministrem financí muž, který zůstane pevný i navzdory davu rozvášněnému pod okny kanceláře?

Má jím být člověk, který dokáže odmítnout převést v tichosti pár miliard do Bruselu nebo na konto spřízněné firmy, protože to chce jeho stranický šéf? Má být ministrem financí člověk, který zůstane pevný navzdory pohrůžkám, že si na něj počkají chlapíci ze soukromé armády ČEZu?

Pokud má příští ministr financí takový být, pak by jím rozhodně neměl být Bohuslav Sobotka. Po událostech posledních dnů o tom není pochyb. Nestalo se mu nic víc, než co se může stát (a občas stává) každému, kdo je veřejně aktivní. Na mítinku jej napadl jakýsi opilec a jednu mu vrazil. Nic míň, nic víc. Žádný pokus o atentát, žádné vyhrožování ani skutečné ublížení na zdraví.

V takových momentech se projeví, kdo je z jakého materiálu. Ukáže se, zda se jedná o člověka, který dokáže přijmout ránu a vrátit jí. Nebo zda nechá celou záležitost být, překoná bolest, nenechá se zastrašit a pokračuje v programu. Tak by totiž jednal člověk s charakterem státníka – ať už by to byl muž nebo žena.

Umí si takový politický funkcionář představit, že by zašel do hospody mezi obyčejné lidi?

Člověk s charakterem a popisem práce profesionálního manekýna se v takové situaci složí. Má tak obrovský strach o své zdraví? Nebo jej vyděsila představa, že si roztrhne značkový oblek? Nebo dokonce, že si poškodí drahá rovnátka? Umí si takový politický funkcionář představit, že by zašel do hospody mezi obyčejné lidi?

Nemůžu nevzpomenout, jak jsem byl před mnoha lety jako agenturní zpravodaj na veřejném setkání tehdejšího premiéra Václava Klause s ostravskými občany. K fyzickému útoku nedošlo, ale chvílemi k tomu nebylo daleko. Atmosféra byla skutečně bouřlivá a někteří přítomní nijak neskrývali nepřátelství k člověku, který „okrádá dělnickou třídu“. A Václav Klaus? Ani stín strachu nebo otřesení. Bylo vidět, že si situaci užívá.

To je něco, co vytváří mnohem hlubší rozdíl než je rozdíl v názorech na optimální míru zdanění. Proto někteří politici v těžkých situacích obstojí a jiní selhávají. A některé vůbec nenapadne, že by mohli o něco zápasit.

Původně publikováno 7. 5. 2010 na blog.ihned.cz.