380 nebezpečných slov o politice a zdraví

Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s vítězstvím pravdy a lásky nad českými buřiči

Předvolebnímu komentáři Václava Klause staršího jsem se věnoval ihned poté, co byl publikován. Ale kdo ho nečetl nebo jen zrychleně přelétl, tomu doporučuji pozornější čtení. Kdyby nic jiného, tak kvůli následujícím dvěma momentům.

Za prvé. Perfektně výstižná definice, co má být cílem české politiky: „Svoboda, demokracie, státní suverenita, znovunalezení našeho národa a jeho svébytnosti, zajištění prosperity a národní sounáležitosti.” Tedy nikoliv boj proti Babišovi ani uctívání Babiše. Ani školní inkluze ani západní či východní orientace zahraniční politiky ani členství v NATO. A už vůbec nejde o to, jestli fandit víc Číně nebo Tibetu.

Když mluvíme o sporu nebo levicí a pravicí nebo o sporu mezi vlastenci a globalisty, mělo by se jednat pouze o různé odpovědi na otázku, JAKÝM ZPŮSOBEM dosáhnout cílů, které ex-prezident výše nastínil. Někdo má za to, že prosperity dosáhneme snáze s Babišem, někdo jiný má za to, že spíše bez Babiše. To je legitimní spor. Někdo má za to, že národní suverenitu lépe uchráníme jako člen NATO, někdo jiný je naopak přesvědčen, že je výhodnější z NATO vystoupit. O takové a podobné otázky mohou být vedeny politické zápasy. Ale politický systém by měl zároveň zajistit, že v politice nebude místo pro ty, kdy zpochybňují hodnoty jako nezávislost českého státu či národní sounáležitost. Pokud systém umožňuje udržení u moci těch, kdo takové hodnoty nejen zpochybňují, ale dokonce chtějí vlastenectví trestat, pak je to systém špatný a musí být co nejrychleji opraven.

V tichosti tak bylo dosaženo stavu, kdy kdokoliv může cokoliv prohlásit za nezdravé a začít upravovat životy milionů lidí.

Za druhé. Když Václav Klaus mluví o totalitních ideologiích, které nás ohrožují, jmenuje mezi nimi taky “zdravý životní styl.” To není o tom, že je někdo naštvaný, když mu manželka nabízí místo jitrnic zeleninu. Ex-prezident má na mysli tichou hrozbu občanským svobodám. Zatímco řádění multikulturalismu a feminismu vidíme jasně, o zdravém životním stylu je vedeno mnohem méně diskuzí. V tichosti tak bylo dosaženo stavu, kdy kdokoliv může cokoliv prohlásit za nezdravé, pomocí správně zaměřených grantů získat pár souhlasných dokumentů a začít upravovat životy milionů lidí. Naposledy jsme to viděli před pár měsíci, kdy skupina výživových extrémistů ovládla příslušní odbor na ministerstvu školství a zakázala českým dětem jíst housky se šunkou a ovocné jogurty. Také ohledně různých nejrůznějších škodlivin, údajně škodlivých návyků a třeba i obezitě (jiné než monstrózní) je tomu tak, že existuje spousta novinových článků, názory některých lékařů (formované právě těmi články) a naprosto žádné vědecké důkazy.

Dokonce, i kdyby ty věci byly škodlivé, do vývoje medicínských technologií jsme jako daňoví poplatníci investovali tak obrovské sumy, abychom mohli požadovat, že budeme udrženi při zdraví, i když budeme jíst a dělat, co nám vyhovuje.

Zmíněný článek je zde. Rozhodně si na něj udělejte čas. Stojí za to.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
300 NEBEZPEČNÝCH SLOV O DEMOKRACII