Karel Marx a Karel Schwarzenberg

450 nebezpečných slov o konfliktu, kterému se už nedokážeme vyhnout

Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s bezpečnostní strategií EU

Prezidentská volba vyvolala tolik emocí především proto, že zastihla českou společnost v situaci, kdy prochází proměnou od seskupení různorodých skupin a vrstev spojených společným hodnotovým systémem ke společnosti, pro jejíž dynamiku je rozhodující konflikt mezi dvěma společenskými třídami. Tentýž trend vidíme ve všech zemích EU.

Nová vyšší třída, pro jejíž nejhornější patro se vžilo označení „elity“, sestává z lidí, jimž jejich vzdělání, mentální schopnosti, kontakty a další příznivé okolnosti otevírají cestu k neomezenému a snadnému dobývání renty. Tato sociální vrstva má již dnes mezinárodní charakter a její členy můžeme označit za skutečné vítěze evropského sjednocování. Je sebevědomá, spojená sdílenou ideologií a dokáže efektivně prosazovat své zájmy. Řečeno starým marxovským jazykem, jedná se o „social klasse fur sich“.

Tato sociální vrstva má již dnes mezinárodní charakter a její členy můžeme označit za skutečné vítěze evropského sjednocování. Je sebevědomá, spojená sdílenou ideologií...

V opozici pak stojí třída těch, kdo z nejrůznějších důvodů nemohou aspirovat na dobývání renty nebo na získávání přínosů z velkých byrokratických aparátů. Tito lidé byli ještě před pár lety rozptýlení, zmatení a neuvědomovali si společný zájem. Pokles životních šancí nepřisuzovali novým regulacím, ale téměř výhradně osobnímu selhání. Na další lidi ze stejné vrstvy pohlíželi spíše jako na konkurenty, často dokonce vznikaly animozity např. mezi chudými zaměstnanci a chudými živnostníky. Tedy, slovníkem stejného klasika se jednalo o „social klasse an sich“.

Nyní u této skupiny vidíme rodící se společné třídní vědomí, osvojování společné ideologie a rostoucí podobnost volebního chování. Tento trend bude i nadále pokračovat, zoufalé pokusy zastavit jej cenzurou či vyvoláváním strachu z Ruska nebo návratu do minulosti nemohou fungovat.

Klíčovým katalyzátorem změny se stala imigrační krize, nicméně v českém prostředí k tomu skutečně přispěla i přímá volba prezidenta. Nikoliv ta letošní, ale přímá volba v roce 2013. Absolutně sebevědomá pražská a brněnská elita tehdy založila kampaň na výsměchu a ponižování normálních pracujících lidí. Ti šli a spíše ze zoufalství hlasovali proti Karlu Schwarzenbergovi. A zjistili, že společně mohou porazit mediální a mocenskou elitu! Byl to šok pro obě strany a ani jedna z nich se z něj dosud nevzpamatovala. Letošní volby byly jen připomenutím tohoto stavu, nikoliv další průlomovou událostí.

Absolutně sebevědomá pražská a brněnská elita tehdy založila kampaň na výsměchu a ponižování normálních pracujících lidí.

Třídní vědomí těch dole ale dosud není plně zformováno. Existují sociální segmenty, které reagují na propagandu vyšších tříd. Zejména je-li tato propaganda spojena s nabídkou dotací a dalších finančních výhod. Nicméně celkové směřování je jednoznačné.

Žádná chlácholivá slova v této situaci nepomůžou, je zapotřebí vypnout mechanismy, které způsobují tak rychlý nárůst nerovnosti životních šancí. Jinak musíme počítat s tím, že i třídní rozdělení bude při každé další příležitosti propukat do otevřených konfliktů.

Je docela možné, že nakonec dojde na násilné řešení. Ale nutné to není – pokud obě strany uznají existenci rozdílných zájmů, uznají stanovisko protistrany za legitimní a začnou společně hledat kompromis, resp. takové řešení, které by bylo přijatelné pro ty nahoře i pro ty dole.