Dámy a pánové,

Myslím, že všichni vnímáme, že nejde o jednoho maršála, který už je stejně po smrti. Pokaždé, když uctíváme vojevůdce nebo vojevůdcům spíláme, tak to není jenom o tom jednom člověku. Je to o těch mužích, kteří bojovali v jeho jednotkách. Tady mluvíme o mladých mužích, kteří projevili naprosto neuvěřitelnou statečnost. A oni nebo jejich potomci si mohou říkat: „Ano, byl jsem v armádě maršála Koněva. Mohu na to být hrdý. Bojoval jsem za něco, co mělo smysl. Náš otec umřel za něco, co mělo smysl.“