K naší pokročilé eurospolečnosti patří i určitý velmi specifický průběh debat. Nejprve je oznámen správný názor. Pak jsou vyloučeni, zablokováni či zostuzeni všichni podezřelí ze zpochybňování tohoto správného názoru. Základem „diskuze“ je zastrašování a šikanování. A málokdo z mladých uvěří, že bývaly doby, kdy se proti sobě stavěly různé argumenty, ověřovala se fakta, kontrolovala logická konsistence, a kdy bylo radostí sledovat souboje argumentů… a taky řečnických triků.
Ty nedávné staré časy na mě dýchly, když jsem otevřel knížku Davida Grubera Konec manipulace. Vlastně to byl podobný pocit, jako když v záplavě laciných plastových odlitků narazíte na poctivou práci mistra truhláře. Najednou jste přeneseni do časů, kdy „řízení“ nebylo jen byrokratickým buzmekem, ale kdy to bylo srovnatelně poctivé řemeslo jako cokoliv jiného. Kdy manažerů nebylo více než dělníků a neměli mnohonásobně vyšší platy. Kdy manažer byl profesionál, který zařídil, že všechno bude správně a včas, který dokázal převzít odpovědnost a nevymlouval se.
Takto popsáno je to samozřejmě poněkud zidealizované, ale rozhodně byla doba, kdy jste mohli i ředitele zastihnout s vyhrnutými rukávy a kdy byl mnohem menší prostor pro kádrování a vymývání mozků. Kdy nebylo normální, že ten, kdo špatným rozhodováním zničí divizi, je nakonec povýšen a ten se skvělými výsledky je vyštípán, protože ho kolegové v managementu vnímají jako konkurenci.
David Gruber se pěstování a rozvoji takových dovedností věnuje už více než třicet. Dokáže vzít nejrůznější manažerské metody a techniky a dát jim jednoduchou a praktickou podobu. Guru, který už ovlivnil desetitisíce nebo možná statisíce lidí, minimálně dvě generace těch, kdo se potřebovali něco naučit a nestačilo jim razítko, že byli na stejném školení jako Chief Executive Officer.
Ale dost nostalgie. Zmíněná kniha Konec manipulace vyšla před pár měsíci. Je radost ji číst, protože David Gruber našel přesně tu úroveň a styl, aby výklad mohl jít dost do hloubky a text zůstal snadným a srozumitelným.
Nabízí se samozřejmě otázka, nakolik je kniha o řečnických tricích a manipulačních metodách použitelná v době, kdy se žádná diskuze netrpí. Mám za to, že ve dvou oblastech:
- Přece jen, pořád ještě existují místa kde je zájem debatovat a společně se dobírat pravdy. Konec konců, jako funkcionář České společnosti pro civilizační studia, kde probíhají vášnivé diskuze mezi katolickými intelektuály a popperovskými racionalisty (například) bych o tom měl něco vědět. :D
- Ještě důležitější je ale to, že každý z řečnických triků je zároveň logickou chybou, které může člověk snadno propadnout. Je tedy důležité o nich vědět i kvůli vlastnímu zlepšování, a kvůli tomu, aby se při přemýšlení dobral správných výsledků.
Gruberova kniha definuje 128 řečnických triků (myšlenkových chyb) a provází nás dějinami jejich zkoumání od Platona po Karla Čapka. To všechno ale můžeme číst jenom jako takovou předmluvu k jádru knihy, které je přibližně mezi stranami 110 a 130. Kdyby to bylo možné, zaplatil bych plnou cenu jenom za těchto pár stran, protože tam je koncentrováno to klíčové. A toto shrnutí je zase shrnuto v „multimetodické tabulce řečnických triků“ na str.112, kde si čtenář může za pár minut udělat jasno, zda na něm někdo nezkouší manipulační triky (případně jaké) nebo jestli nepodléhá logické chybě.
Každý z řečnických triků je zároveň logickou chybou, které může člověk snadno propadnout. Je tedy důležité o nich vědět i kvůli vlastnímu zlepšování.
Pro mne je asi nejcennější poznámka o uměřenosti. Když na základě jednoho případu někdo prosazuje názor o celé skupině, je to řečnická manipulace. Když totéž prosazuje na základě 10 případů, je to oprávněné. Jenže kudy vede hranice? Nakonec stejně nezbyde než použít zdravý rozum.
Samozřejmě, že na dvousemestrovém kurzu logiky se toho dozvíte víc. Ale té většině normálních lidí, co si něco podobného nemůže dovolit, těm rozhodně doporučuji Konec manipulace. Přečtete za dva dny a ty znalosti se mohou hodit do konce života.
