Nenechme se zatáhnout do studené války proti Rusku!

Tentokrát nejde o spor demokracii s komunismem, ale o válku evropských kavárenských intelektuálů proti zbytku světa.

Už řadu několik let se setkávám s tvrzením, že když impérium nedokáže vyřešit svoje vlastní problémy, snaží se vyvolat válku a že se to začne dříve či později týkat i Evropské unie. Nevěřil jsem tomu. Ač velmi skeptický k její současné byrokratické podobě, myslel jsem, že je na takové věci příliš změkčilá. Mýlil jsem se.

V roce 2014 nemohou ani největší eurooptimisté popřít, že ekonomická a sociální politika EU skončila debaklem. Výsledkem je nejtěžší krize od 20. let, miliony lidí bez naděje najít práci, hořící předměstí a každodenní útoky imigrantů na bílé obyvatelstvo. Z ekologické politiky a politiky rovnosti šancí se stal jen gigantický okrádací nástroj, kterým si úzká vrstva nejvzdělanějších a nejbohatších zlepšuje postavení na úkor normálních pracujících. V této situaci nastupuje agresivní zahraniční politika, a zdá se, že směřuje ke stejnému debaklu. Ti, kdo nám tvrdili, že jako občané impéria na tom budeme lépe než občané malé svobodné země, se buď mýlili nebo cynicky lhali. Pro občany České republiky to bude znamenat dražší energie, ztrátu dalších pracovních míst – v lepším případě. V horším případě budou Češi umírat v úplně zbytečném rusko-ukrajinském sporu, který evropská diplomacie vyvolala.

Aby byl tento obraz jasný, stačí shrnout základní fakta:

V roce 1991 vyhlásila Ukrajina (dříve známá jako Kyjevská Rus) nezávislost na Rusku. Rusko tomu nijak nebránilo, na základě důvěry, že Ukrajina bude mít s Ruskem v celku přátelské vztahy, že se nestane předpolím nepřátelských akcí vůči Rusku a že se bude slušně chovat k milionům tam žijících Rusů. To se také dělo. Mimo jiné proto, že Ukrajina byla demokratickým státem a že pro podstatnou část voličů byly dobré vztahy s Ruskem prioritou.

Ruská vláda se tak dostala do situace, kdy prostě nemá jinou možnost než dělat právě to, co dělá.

V roce 2014 byl tento konsensus rozbit, když diplomacie EU a USA společně podpořily násilné svržení řádně zvolené vlády – dokonce i za cenu tolerance řádění neonacistických skupin. Přitom už pár týdnů po tomto puči se ukazuje, že jediný argument – příliš tvrdý zásah proti protestujícím – byl vykonstruovaný. Předevčírem zveřejněné odposlechy totiž ukázaly, že vraždící ostřelovači nepatřili k ukrajinské policii, ale k pučistům a že ministryně zahraničí EU Catherine Ashtonová o tom věděla (!).

Násilné změně režimu na Ukrajině přitom předcházela řada kroků, která dala Rusům jasně na srozuměnou, že západ k nim bude nepřátelský a že Rusové nejsou pokládáni za stejně hodnotné bytosti jako jiní lidé. Z poslední doby stačí připomenout onu trapnou kauzu, kdy parta exhibicionistických pornohvězd znesvětila nejvýznamnější ruský chrám a kdy se západní intelektuálové i západní politici shodli na stanovisku „Jste Rusové, musíte si nechat takové věci líbit.“ Zkusme si pro srovnání představit, co by se stalo, kdyby parta maskovaných lidí vtrhla do amerického kongresu a tam veřejně zapěla „modlitbu“ za vyhnání zasr…ého negra Obamy. Bylo by dvouleté vězení pokládáno za přehnané? Samozřejmě, že ne. Skončilo by to mnohem tvrdším trestem.

Ruská vláda se tak dostala do situace, kdy prostě nemá jinou možnost než dělat právě to, co dělá. V opačném případě by ji v příštích volbách smetli voliči. Jestliže dnes někdo kritizuje Putinův postup, musí zároveň požadovat zrušení voleb v Rusku a zavedení nějaké formy okupační správy. Třetí možnost neexistuje.

Ti, kdo žijí z eurorozpočtů nebo se živí manipulací s eurodotacemi, těch se důsledky příliš nedotknou. A na ostatních přestalo záležet.

Můžeme spekulovat o tom, zda se jednalo o zlý úmysl nebo zda orgány EU projevily stejné břídilství jako ve všem ostatním, na co sáhnou. Pro obyvatele České republiky je to stejně děsivé v obou případech. Ale to je to nejhorší teprve před námi. Zdá se totiž, že evropské elity dělají všechno, co je v jejich silách, aby krizi dále prohloubily. Co to pro nás bude znamenat?

Další lidé přijdou o práci, protože jejich firmy ztratí zakázky z Ruska a spřátelených zemí. Může se jednat o desítky tisíc lidí.
Nejde ale jen o přímé zakázky. Zdražení energií (ruský plyn a ruská ropa budou muset být nahrazeny jinými zdroji. Podstatně dražšími) se neobejde bez dopadu na výrobní podniky, což vyústí v další ztrátu pracovních míst.
Omezení ruských dodávek plynu postihne miliony dalších lidí. Nejtěžší dopad bude mít na nejchudší domácnosti.

Ve svobodné zemi by si mohli občané prosadit, aby o tak zásadním kroku, jakým je zahájení obchodní války s Ruskem, bylo vypsáno referendum. Jenže česká vláda možnost referenda před pár dny smetla a českým ministrem zahraničí je člověk, který se už ani nenamáhá skrývat, že na místní obyvatele kašle a že jeho prioritou je vysloužit si teplé místečko v nějaké bruselské kanceláři. A tím se dostáváme k jádru věci. Ti, kdo žijí z eurorozpočtů nebo se živí manipulací s eurodotacemi, těch se důsledky příliš nedotknou. A na ostatních přestalo záležet. Takže riziko rozpoutání dalšího kola studeného války začíná být zcela realistickou možností. Tentokrát ovšem nejde o spor demokracie s komunismem, ale o válku evropských kavárenských intelektuálů proti zbytku světa.

Ale něco přece jen udělat můžeme. Nevolit v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu žádného Rusobijce.

A jak to v každé takové velkohubé koncepce bývá, skutečným poraženým jsou normální lidé, kteří se chtějí živit poctivou prací, starat se o své rodiny a dělat všechno ostatní, co patří k dobrému životu. Pokud se podaří spor vyostřit až k vojenské intervenci, nebudou umírat synové politiků, ale synové dělníků a řemeslníků.

Nenechme se zatáhnout do zbytečného a hloupého válečného dobrodružství euroelit. Jestli chtějí vyhlašovat sankce, nikdo je nenutí kupovat ruské zboží. Jestli chtějí financovat revoluci na Ukrajině, ať tak činí ze svých úspor. A jestli se chtějí míchat do sporu mezi Moskevskou Rusí a Kyjevskou Rusí, ať tam pošlou svoje děti.

Jenže – žel – nežijeme ve státě, kde by dolních 90% mělo na takové věci vliv. Ale něco přece jen udělat můžeme. Nevolit v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu žádného Rusobijce (tedy vyhýbat se stranám současné vládní koalice, TOP09 a ODS). Možná, že pár rozumných poslanců z České republiky může být tím jazýčkem na váze, který dokáže – společně s francouzskou Národní frontou, britskou Stranou nezávislosti, nizozemskými Národními konzervativci a podobnými stranami z dalších zemí – chystané východní tažení alespoň zkomplikovat. Výzkumy totiž předvídají všem těmto stranám výrazný úspěch. Však je už nejvyšší čas.

Původně publikováno 6. 3. 2014 na blog.ihned.cz. Převzaly též servery p rotiproud.parlamentnilisty.cz, www.svobodnenoviny.cz.