Moc a peníze najdeme především tam, kde se rozhoduje o regulacích. A také u poradenských a právních firem, které pro takové instituce pracují.

Logickým důsledkem je finanční superpřevaha těch politických stran, které usilují o zvyšování daní a státních zásahů.

Před několika dny bylo zveřejněno, kolik peněz získali američtí prezidentští kandidáti během posledního čtvrtletí na svou kampaň. Má se to takto:

• Barack Obama: 87 milionů $

• Mitt Romney: 18,3 milionu $

• Ron Paul: 4,5 milionu $

• Tim Pawlenty: 4,2 milionu $

• Jon Huntsman: 4,1 milionu $

• Michele Bachmannová: 3 miliony $

(Zdroj: www.realclearpolitics.com)

Povšimněte si, že všichni pravicoví vyzyvatelé dohromady nesehnali ani polovinu toho, co sám Obama. A to v číslech nejsou zahrnuti největší sponzoři jako George Soros, kteří Obamu podporují prostřednictvím nevládních organizací typu Center for American Progress neboMoveOn.org.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že prezidentské volby v roce 2012 budou v tomto aspektu stejné jako v roce 2008, kdy v kritických momentech Obamův štáb pracoval s desetinásobným rozpočtem proti McCainovu. Taková finanční převaha vám umožní nejen zaplavit média inzercí, ale také najmout v každé čtvrti volebního manažera a v den voleb vyslat do ulic desetitisíce placených "dobrovolníků", kteří obcházejí domy, zvoní u vašich potenciálních voličů, připomenou jim význam voleb a pro jistotu je doprovodí do volební místnosti.

Aby nedošlo k mýlce. Více než tři čtvrtiny Obamových peněz pocházejí od velkých dárců - bank, poradenských firem, advokátních kanceláří, filmových studií, mediálních korporací, univerzit a odborových centrál.

Nová vládnoucí třída: Ti, kdo vyhlašují regulace

Tato finanční super převaha americké levice dobře zapadá do toho, co známe z České republiky, kde měla Česká strana sociálně demokratická při minulé kampani výrazně více peněz než všechny pravicové strany dohromady a kde nejzajímavější levicový filozof Václav Bělohradský označil volební úspěch pravice za vítězství lůzy. Udržet si představu o tom, že pravice hájí "korporátní zájmy", zatímco levice se orientuje na chudé lidi, je stále obtížnější. Reálné toky peněz ukazují přesně opačný obrázek.

Stejně jako sociální původ politiků. Ronald Reagan - ikona pravice a údajná loutka velkokapitalismu - byl synem ševce, který byl řadu let bez práce. Barack Hussain Obama naopak pochází z jedné z nejbohatších amerických rodin. Chodil do elitních škol pro bohaté, nikdy si nehrál s obyčejnými dětmi a nikdy nemusel docházet do placeného zaměstnání.

Ti, kdo dokážou ovlivňovat státní regulaci a směřování daňových peněz, vládnou těm, kdo jsou regulováni a zdaňováni.

Pro ty, kdo čtou chytré knihy, není toto zjištění nijak překvapivé. Alvin Toffler vydal svou slavnou knihu o "posunu moci" již v 60. letech. Jak ukázal, navzdory dosud převládající rétorice o zájmech korporací a převaze vojensko-průmyslového komplexu drží skutečnou moc univerzity, média a poradenské firmy. A pochopitelně také banky a státní správa.

Jinými slovy: S tím, jak rostla angažovanost státu, vyrostla také nová vládnoucí třída těch, kdo umějí státu využívat. Vzdělanci už nepotřebují peníze továrníků, protože si je umí vzít ze státního rozpočtu. A továrníci naopak trnou, kdy na ně vzdělanci přivolají novou regulaci a přinutí je propustit polovinu zaměstnanců.

Jinými slovy: Ti, kdo dokážou ovlivňovat státní regulaci a směřování daňových peněz, vládnou těm, kdo jsou regulováni a zdaňováni. Což vysvětluje i změnu proti roku 2007 - Obama hlásí nárůst fondů, republikáni pokles. Státní správa a velké banky jsou krizí prakticky nepostiženy, zatímco sektor menších výrobních podniků byl zdecimován.

Musí být volič levice chudý a hloupý, nebo bohatý a chytrý?

Zbývá nám tak poslední zajímavá otázka. Proč tolik chudých lidí stále ještě volí levici, která jim přináší jen nezaměstnanost, omezení šancí a povinnost financovat novou vládnoucí třídu?

V anglosaských zemích volí dělnická třída v posledních desetiletích spíše pravicově - pokud není momentálně převálcována masivní televizní reklamou. Ve Spojených státech se tomu vymykají pouze černoši a Portorikánci, kteří věrně volí levici bez ohledu na to, jaké dopady má levicová politika na jejich životy. Do značné míry je to dáno tradicí, a možná, že - byť je takové tvrzení politicky nekorektní - hraje roli i nižší inteligence ve srovnání s bílým obyvatelstvem. To není rasistický předsudek, ale výsledky mnoha let solidních výzkumů, shrnutých například v knize Charlese Murraye The Bell Curve. Tuto hypotézu podporuje skutečnost, že etnická menšina s nízkými příjmy a vysokou inteligencí - Asiaté - má tendenci volit spíše napravo.

Otázka, proč dělnická třída v České republice podporuje raději kandidáty, kteří chodí na obědy do čtyřhvězdičkových hotelů a obouvají své děti do botiček od Diora, než politiky, kteří jezdí obyčejnou škodovkou, by vydala na samostatný článek. Nicméně s postupující evropskou integrací se volby ve státech velikosti České republiky stávají tak bezvýznamnými, že brzy stejně přestane mít smysl nad něčím takovým bádat.

Původně publikováno 19. 7. 2011 na www.FinMag.cz. Převzal též server www.revuepolitika.cz.