Co by obnášela švýcarizace České republiky

Moc a peníze najdeme především tam, kde se rozhoduje o regulacích. A také u poradenských a právních firem, které pro takové instituce pracují.

Logickým důsledkem je finanční superpřevaha těch politických stran, které usilují o zvyšování daní a státních zásahů.

Před několika dny bylo zveřejněno, kolik peněz získali američtí prezidentští kandidáti během posledního čtvrtletí na svou kampaň. Má se to takto:

Dostalo se mi pokárání od kolegy blogera Jana Macháčka za to, jsem položil rovnítko mezi New York Times a Právo.

Takové rovnítko může znamenat dvojí. Za prvé. NYT jsou ideově ostře vyhraněným listem tlumočícím názory radikální levice. Za druhé. Právo má srovnatelnou profesionální úroveň jako proslulé neworské noviny. Pravda je obojí.

Výměna Mirka Topolánka za Petra Nečase je výrazem vysoce profesionálního politického marketingu, na čemž nic nemění skutečnost, že možná nebyl výsledkem pečlivé analýzy, ale vznikl spontánně či náhodou.

I kdyby ODS najala nejlepší komunikační profesionály na světě, nedokázali by vymyslet nic lepšího. Jestliže někteří analytici dnes píší o riziku či chybném kroku, je to doklad spíše o úrovni práce těchto analytiků.

Článek byl napsán pár dnů po Obamově znovuzvolení: 

• Amerika přechází od tradičního anglosaského modelu, založeného na střídání vlád, k modelu skandinávskému, v němž pravidelné volby fungují jako potvrzení jediné vládnoucí strany.

• Stejné procesy, jaké změnily americkou společnost, probíhají i v některých evropských zemích. Můžeme čekat velmi podobný výsledek.

Neomarxistický rasismus vyšších tříd dorazil do České republiky.

V minulé části našich úvah o volebním chování jsme se pokusili vysvětlit, proč racionální jednání voličů a racionální jednání aparátu politických stran nutně muselo vést k postupné destrukci české liberální a konzervativní politiky.