Mezi dnešními účastníky „jízdy dragounů“ a vojáky, kteří byli před 70 lety vítáni šeříky, je jeden podstatný rozdíl. Před 70 lety měli za sebou měsíce a roky těžkých bojů. Jejich kamarádi byli mrtví a zmrzačení, oni sami prošli nejtěžšími situacemi svého života. Porazili nejlepší armádu světa a zaplatili za to obrovskou cenu. Byli to vítězové a byli oslavováni zaslouženě.
Zatímco probíhají potěmkinovské vítězné pochody, proudí do zemí Evropské unie tisíce dalších okupantů, aniž by se jim kdokoliv postavil na odpor.
Dnes máme oslavu vítězství, ale žádná bitva se neodehrála. Pokud se inovace přesune i do jiných oborů, možná se dočkáme předávání poháru bez fotbalových zápasů a stupňů vítězů bez toho, že by se konaly soutěže. Automobiloví závodníci přestanou trénovat a budou nacvičovat pózování se šampaňským.
Zatímco probíhají tyto potěmkinovské vítězné pochody, proudí do zemí Evropské unie tisíce dalších okupantů, aniž by se jim kdokoliv postavil na odpor. „Non-go zóny“, tedy území ovládaná cizí mocností, se každým dnem rozšiřují v Anglii, Francii, Švédsku a dalších zemích, a připravuje se jejich otevření také v České republice. Nájezdníci se nejen nesetkávají s odporem, ale vlády se dokonce snaží jim jejich vpád do země ulehčit. Policejní složky omezují občanská práva původního obyvatelstva, aby okupantům nevznikalo nepohodlí. Staleté ústavy jsou trhány na kusy, pokud se nájezdníkům nehodí.
Naše dnešní situace bude možná označena za nejkurióznější v dějinách. Barbarský vpád se nesetkává s odporem a armády místo obrany nacvičují oslavu vítězství.
Někdo bude v pokušení říkat, že rozklad naší civilizace dosáhl dna. Ale v rozkladu není celá naše civilizace. Lidé jsou pořád schopni pracovat, jsou pořád schopni pěstovat přátelství, muži jsou schopni milovat své ženy (a naopak) a jsou společně vychovávat děti (pokud se do toho nevloží nějaký gestapácký úřad). V rozkladu je jen politický systém. Příliš dlouho jsme tolerovali nefunkční parodii na demokracii, v níž jsou příslušníci elit motivováni k tomu, aby ničili vlastní země. Dnešní Evropané nejsou zbabělejší ani nemorálnější než jejich předchůdci. Jen způsob vládnutí potřebuje změnu. A tou změnou rozhodně není žádná forma „vůdcovské demokracie.“
