Spojené státy americké včera věrolomně napadly jednoho z posledních spojenců západu na blízkém východě. Nečekaným úderem provedeným v hrubém rozporu s mezinárodním, morálkou právem i zdravým rozumem zasáhli Američané do válečného konfliktu ve prospěch Islámského státu a Al-Kajdy. Údajné použití chemických zbraní jako zdůvodnění neobstojí, protože zatím nebylo potvrzeno z jiných než islamistických zdrojů. Navíc, i kdyby se potvrdilo, neznamenalo by to nic jiného, než že se vláda v brutalitě vyrovnala extrémistické opozici.

Je to krok k definitivnímu konci západní civilizace? Dojde k tomu, že svobodný svět během následující generace zmizí stejně nenávratně jako zmizela Byzanc nebo vyspělá budhistická civilizace na území dnešního Afgánistánu? Je to možné. Je však možný i jiný vývoj.

Nečekaným úderem provedeným v hrubém rozporu s mezinárodním, morálkou právem i zdravým rozumem zasáhli Američané do válečného konfliktu ve prospěch Islámského státu a Al-Kajdy.

Nemám žádné „zaručené informace“ z porad v Bílém domě, takže můj pohled je nutně omezený, nicméně se slušnou pravděpodobností můžeme tušit, co se děje, jaké síly jsou ve hře a jaké jsou tudíž možnosti dalšího pokračování.

Pro lepší pochopení se vraťme do éry Bushe mladšího. Na rozdíl od Obamy či Clintonové, kteří nenávidí svobodný svět a jsou schopni udělat cokoliv pro jeho zničení, byl George Bush v zásadě dobrý člověk. Byl zvolen s mandátem věnovat se vnitřním záležitostem USA a omezit jakoukoliv vnější angažovanost. A snažil se jej dodržet. Jenže pak byla Amerika napadena a Bush musel reagovat.  Reagoval nejhorším možným způsobem. Tím, že se obklopil „zkušenými experty“ z „prestižních institucí“. To fakticky znamenalo, že část jeho klíčových lidí byla napojena na neomarxistické nadace, často sycené saudskými penězi a další část natolik pod vlivem politické korektnosti, že nebyla schopna zpochybnit čtyři základní dogmata:

1. Islámský svět neopakuje tisícileté vzorce svého chování.
2. Saudská Arábie je spojenec.
3. Bojovníci džihádu chtějí „osvobodit“ tradiční islámské země, ale neusilují o dobytí západního světa
4. Příslušníci všech kultur myslí, vnímají a jednají v zásadě stejně.

Dosud vzpomínám na spoustu textů publikovaných neokonzervativními „experty“, kteří z pozice autority vysvětlovali, že když si demokracii a lidská práva osvojili budhisté, nemůže být problém, aby si je osvojili muslimové. Bush takovým lidem fakticky předal řízení zahraniční politiky. Ta skončila katastrofálně pro USA, pro svět i pro něj samotného. Jeho příznivci se od něj odvrátili, podporu protistrany nezískal a odešel jako totálně neúspěšný prezident.

Donald Trump působil dojmem, že se z Bushova debaklu poučil, jenže to vypadá, že se dopustil osudové chyby. Ve svém zahraničním a bezpečnostním týmu smíchal lidi zdravého civilizačního myšlení (Flynn, Bannon) s lidmi zkušenými. Patrně v naději, že zkušení dodají expertízu a zdravě myslící určí směr.

Americký prezident podcenil skutečnost, že každý, kdo má zkušenosti se zahraniční politikou v posledních 20 letech, musí nutně být zločinec...

Jenže to samozřejmě dopadlo obráceně. Americký prezident podcenil skutečnost, že každý, kdo má zkušenosti se zahraniční politikou v posledních 20 letech, musí nutně být zločinec a patří do vězení, nikoliv do dalšího úřadu. Raději riskovat školácké chyby než pouštět do svého týmu všeho schopné grázly.

Takže se stalo, co se stát muselo. Staří harcovníci jsou vycvičení v intrikách a navíc se mohou spoléhat na nejrůznější pomoc zvenší od médií až po tajné služby. Během několika týdnů se dokázali „dozorčích“ zbavit a zcela převzali moc. V praxi to znamená, že americké zbraně jsou opět řízeny ze Saudské Arábie.

Může to být poslední pokus o odpor, ale taky být nemusí. Současná situace totiž bezprostředně ohrožuje i prezidenta Trumpa. Jeho příznivci se od něj odvracejí. Sociální sítě zuří. Nevolili přece Trumpa kvůli tomu, aby pokračoval v politice Hillary Clintonové.  

...bezprostředně ohrožuje i prezidenta Trumpa. Jeho příznivci se od něj odvracejí. Nevolili přece Trumpa kvůli tomu, aby pokračoval v politice Hillary Clintonové.  

V této souvislosti je dobré si uvědomit, že Donald Trump se neopírá o žádného Sorose, velké banky ani Saudského krále, nýbrž o lidovou podporu. Jakmile lidé začnou mít pocit, že „Trump je stejný jako jeho předchůdci,“ skončí.

Zkrátka, Trump si nemůže „zkušené experty“ ve svém týmu dovolit. Ani svět si je nemůže dovolit. Teď se začíná hrát o to, zda bude mít odvahu proti nim dost razatně zasáhnout. Na základě toho, co víme o Donaldu Trumpovi i jeho voličích můžeme tušit, že brzy uvidíme názornou lekci demokracie.

Mimochodem, současná americká situace je snad dostatečně pádnou odpovědí všem, kdo preferují osvícenou diktaturu před demokracií. Kdyby Trumpovo postavení nezáviselo na lidové podpoře, nebylo by už žádné naděje.

Já osobně jsem do budoucna relativně optimistický a čekám, že si Trump udělá pořádek. Ale zavražděným syrským vojákům to už život nevrátí. Stejně jako to nevrátí život dalším lidem, kteří budou úplně zbytečně umučeni islámskými radikály.