250 nebezpečných slov o švýcarském zázraku
Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s vítězstvím pravdy a lásky nad českými buřiči
Minulý týden jsem byl někde v cizině, vracel jsem se s mezipřistáním v Curychu, viditelnost byla dobrá, takže jsem se díval z výšky na Švýcarsko a přemýšlel. Čím je vlastně bohatá nejbohatší země světa? Suroviny? Nemá téměř žádné? Zemědělská půda? Mizerná. Lidé? Když zaváděli současný politický systém založený na referendech, byla většina Švýcarů negramotná. Proti Čechům měli civilizační zpoždění několik set let. Cizí peníze uložené v bankách? To není příčina bohatství, záleží přece na tom, kdo ty peníze umí přitáhnout a využít.
Čím je tedy Švýcarsko tak bohaté? Když postupně vyřazujete všechny možné hypotézy, zůstane jediná. Švýcarsko se od jiných zemí liší vládou lidu. Vypadá to, že přímá demokracie stačí k tomu, aby se země stala silnou, bezpečnou a prosperující. Nic dalšího není zapotřebí. Pochopitelně v rámci západní civilizace, jinde to může být úplně jinak.
Proč tedy nebyl švýcarský politický systém zaveden ve většině evropských zemí? Protože ELITY! Pokus nastolit vládu lidu narazí téměř vždy na odpor nějaké aristokracie, vrstvy vzdělanců, boháčů nebo profesionálních politiků. Švýcaři měli to obrovské štěstí, že byli tak zaostalí, že nevyprodukovali vlastní elitu, která by stála za řeč. A německým vzdělancům nestály hory osídlené primitivními sedláky za námahu.
Čím méně vzdělanců, aristokratů a boháčů, tím více svobody a tím vyšší šance na dobrý život.
Vypadá to, že jsme narazili na obecnější princip, platný minimálně v rámci západní civilizace. Čím méně vzdělanců, aristokratů a boháčů, tím více svobody a tím vyšší šance na dobrý život.
Mimochodem, všimněte si, že když se Švýcarsko stalo bohatým státem, zformovaly se tam elity (mohli bychom říct ženevská a curyšská kavárna), takže teď musí i Švýcaři o svou svobodu tvrdě bojovat.