Eurodemokracie v sedmi obrazech

650 nebezpečných slov o poučení z kampaně Jiřího Drahoše

Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s bezpečnostní politikou Evropské unie

Obraz první. Jiří Drahoš je předsedou Akademie věd ČR. Jak u pražského intelektuála asi nepřekvapí, jeho postoje a názory jsou extrémně proimigrační. Tedy, jsou extrémně promigrační v porovnání s českým standardem. Mezi berlínské nebo stockholmské intelektuály by bez problémů zapadl. To znamená, že:

odmítá jakékoliv tvrdé omezení na příliv migrantů do vlastní země,
ochrana hranic vlastní země je pro něj absolutně nepřijatelná,
islám pokládá za v zásadě dobrý a mírumilovný, jeho postupné prosazování v českých zemích za obohacující,
pokládá za správné trestat všechny, kdo s těmito postoji nesouhlasí. Drahošova akademie věd byla jednou z prvních organizací v českých zemích, kde se za nesouhlas s promigračními postoji vyhazovalo.

K tomu existují desítky doložených citátů a nahrávek. Ostatně, proč by se s něčím takovým tajil, většina jeho okolí tyto postoje schvaluje. Kdybychom chtěli jít do oblasti spekulací, mohli bychom ještě připsat tezi pátou, která by zněla: „ochrana důstojnosti migrantů (velmi široce pojatá) musí mít prioritu nad bezpečností obyvatel.“ Do výše zmíněných postojů to logicky zapadá. Nicméně v zájmu objektivity musím přiznat, že tuto poslední jsem od pana Drahoše nikdy neslyšel.

Obraz druhý. Jiří Drahoš zahajuje volební kampaň. Po pár týdnech se ukazuje, že člověk s výše uvedeným proimigračním postojem je v českých zemích nevolitelný.

Obraz třetí. V českých médiích se objevují desítky článků, v nichž se tvrdí, že pan Drahoš výše uvedené postoje nikdy nezastával. Prý je to jen zlovolná lež. Videa jsou mazána, starší články stahovány z webu, petice upravena.

„Vždycky jsem měl na tu věc stejný názor jako vy,“ lže bezostyšně Drahoš do očí Miloši Zemanovi v televizní debatě. A desítky novinářů, které ještě před pár týdny spílaly Zemanovi do xenofobů a populistů, aplaudují. Antiimigrační názory jsou přece správné a pan akademik je zastával odjakživa. Jeho nestydatá lež je prohlášena za nový příklad slušnosti a ctnosti.

Antiimigrační názory jsou přece správné a pan akademik je zastával odjakživa. Jeho nestydatá lež je prohlášena za nový příklad slušnosti a ctnosti.

Obraz čtvrtý. Je prohlášeno za odporné, neslušné a hyenistické připomínat staré citáty pana akademika. Lidé, kteří tu drzost mají, jsou šikanováni, uráženi, označováni za zahraniční agenty a blokováni na sociálních sítích. Novinám, které neprovedou požadovanou cenzuru, je zablokován účet na facebooku, což způsobí škodu v řádu desítek tisíc korun.

Obraz pátý. Pan akademik je zvolen prezidentem a do týdne opráší svá původní stanoviska. Česká republika prý nesmí „ztratit lidskost“. Nebohé uprchlíky nesmíme odmítat. Neexistuje žádná horní hranice. My to prostě zvládneme. O teroristických buňkách je neslušné mluvit. Pokud jsou české zákony v rozporu s právem šarija, nesmí se vynucovat. Za kritiku islámu do vězení. Znásilnění se prostě stává. Zkrátka jako na tom skvělém Západě.

Obraz šestý. Lidé zuří. Mají prezidenta, který je jim vysmívá do očí, nenávidí je a oni nenávidí jeho. Ale mohou jen bezmocně skřípat zuby. „To je demokracie. Sami si za to můžete! Sami jste si ho zvolili,“ slyší od těch, kdo jim před pár týdny lhali.

Kdyby se to stalo v jakémkoliv podnikatelském oboru, skončil by pan akademik ve vězení...

Kdyby se to stalo v jakémkoliv podnikatelském oboru, skončil by pan akademik ve vězení, a s ním i ti, kdo se podíleli na jeho propagandě. Český rozhlas a česká televize by musely vysílat z věznice Plzeň – Bory, protože by v pražských redakcích skoro nikdo nezbyl. Totéž platí o několika největších nakladatelských domech.

Jenže pro demokratickou politiku žádné podobné zásady neplatí. Pochopitelně. Ti, kdo se pomocí podvodů udržují u moci, ti si přece nevypustí vlastní rybník. Takže všechno spraví cenzura, zastrašování a odhad, že se lidé nakonec podrobí.

Jenže pozor. Tam, kde není dovoleno rozdělovat společnost a kde hněv a zoufalství jen tiše doutnají pod podlahou, tam roste riziko, že bude zvoleno jiné řešení než volby. Jak už před desetiletími varoval Ralf Dahrendorf, pokud není umožněna otevřená manifestace konfliktu, roste míra jeho násilnosti. Takže obraz sedmý jsou hořící vilové čtvrti nebo alespoň země, kde permanentně vládne stanné právo a kde se příslušníci elit neodváží vyjít ze svých areálů.

Zahnat řádově polovinu obyvatel vlastní země do situace, kdy „nemají co ztratit, leda své okovy,“ to je nejen nemravné, ale především hloupé.

V tuto chvíli ještě není jasné, jestli Drahoš opravdu vyhraje. Ale už to, že současný systém připustí takovou možnost, ukazuje jeho extrémní náchylnost k podvodům a ukazuje také, že nejvyšší čas začít ho opravovat. Nejen proto, že je to morálně správně, ale taky proto, že je to bezpečnější. Zahnat řádově polovinu obyvatel vlastní země do situace, kdy „nemají co ztratit, leda své okovy,“ to je nejen nemravné, ale především hloupé.