Dámy a pánové,

Opravdu žijeme v době střetu civilizací?, ptá se název této konference. Obávám se, že nejlépe by nám dokázali odpovědět lidé, kteří nemají to štěstí, aby mohli žít v České republice, ale narodili se v Německu, Francii, Velké Británii, Švédsku, Belgii a dalších zemích bývalého Západu a kteří nejsou dost bohatí, aby se mohli odstěhovat do luxusních čtvrtí s rozsáhlými bezpečnostními opatřeními hrazenými z daní právě těch lidí, kteří si tam pobyt nemohou dovolit. Ti zažívají střet civilizací každý den, na vlastní kůži.

Nicméně zdá se mi, že je naší povinností postoupit od této základní reflexe, v jejímž rámci může  civilizační střet splynout s nezvládnutím běžné kriminality nebo rozpadem sociální struktury. To znamená dívat se na věci více analyticky a především je uchopit způsobem, který umožní věcnou debatu nejen v tom smyslu, že proti sobě stojí různé příběhy, ale že budou existovat hypotézy, které se dají porovnávat, verifikovat či falsifikovat.

Pokud bychom se chtěli spokojit s určitou povrchností, mohli bychom zůstat u konstatování, že alternativní teorie byly vyvráceny reálným vývojem až do té míry, že nemohou být brány vážně. Tím myslím především Fukuyamovu vizi světa, v němž totálně převládá liberální demokracie jako jediná a jednotící ideologie. Když Fukuyamu čteme, působí to dojmem, že má na mysli spíše určitou umírněnou formu neomarxismu. Ale o to nejde. Dnes zřetelně vidíme, že islámský svět se vrací ke svým kořenům. Vidíme, že Rusko se od odvrací od modelu západního liberalismu, a ať se nám to líbí nebo ne, tamní vláda v tom má masovou podporu obyvatelstva. Vidíme také, že Čína se vydává civilizačně zcela vlastní cestou.

Rusko se od odvrací od modelu západního liberalismu, a ať se nám to líbí nebo ne, tamní vláda v tom má masovou podporu obyvatelstva.

Dokonce i v západním světě vzbuzuje počínání elit takovou nevůli a globalistická ideologie vyvolává takový odpor, že se vládnoucí režimy dokáží udržet u moci jenom za cenu stupňování represí, čím liberální demokracie popírá sama sebe. Dnes, v roce 2018 tedy můžeme konstatovat, že Francis Fukuyama formuloval intelektuálně zajímavou hypotézu, nicméně její doba skončila.

Další alternativní hypotéza dosud nebyla tak pregnantně zformulována, ale pravidelně na ni narážíme v politických projevech a novinových komentářích. V českém prostředí mě napadá třeba kniha Erika Taberyho Zapomenutá společnost. To, co on píše Tabery české společnosti, by mohlo být v podstatě stejnými slovy řečeno o kterékoliv zemi Západu či bývalého Západu.

Tato hypotéza předpokládá, že západní společnosti si vedou skvěle a že se neobjevily žádné významné sociální ekonomické, politické a už vůbec ne bezpečnostní problémy. Přesto si lidé připadají bezmocní a hromadí se nespokojenost. Lidé jsou nespokojení s řadou oblastí života, ale na prvním místě je jednoznačně bezpečnost a stav civilizace. Lidé mají za to, že do Evropy přichází miliony lidí z civilizačního okruhu, který se na Evropany dívá nepřátelsky. Mají pocit, že se dramaticky zvyšuje zločinnost. Že vznikají non-go zóny. Že demografické trendy vedou k tomu, že během jedné až dvou generacích budou ve své vlastní zemi menšinou a že mají jen velmi malou naději, že budou menšinou tolerovanou. Podle pana Taberyho se nic takového ve skutečnosti neděje. Jak je tedy možné, že jsou o tom lidé přesto přesvědčeni? Tím důvodem má být propagandistický aparát Ruska, který vytváří jakési falešné vědomí a toto vědomí dokáže vštípit stovkám milionů lidí, i když je v radikálním rozporu s jejich životní zkušeností.

Jakákoliv nová skutečnost může být jednoduše vysvětlena tím, že se jedná o tzv. fake news. Tím je zcela eliminován empirický korelát myšlení. Není už zapotřebí nic analyzovat...

Jedním z problémů této nové teorie je to, že nemá falsifikátory a z principu nemůže mít. Jakákoliv nová skutečnost může být jednoduše vysvětlena tím, že se jedná o tzv. fake news. Tím je zcela eliminován empirický korelát myšlení. Není už zapotřebí nic analyzovat, není zapotřebí diskutovat, stačí zakazovat konkurenční názory.  Myslím, že dobrou ilustrací je událost z poslední doby, kdy vedení Univerzity Karlovy nechalo provést cenzurní zásah proti mé knize, ke které napsal předmluvu tady pan profesor Keller.  Zajímavé je, že lidé se podíleli na cenzurním zásahu, se shodli na tom, že nikdo z nich zakazovanou knihu nepřečetl.  Což dává smysl. Pokud vím předem, že se jedná o falešné vědomí, není žádný důvod tu knihu číst.

Kdybych tu měl více prostoru, pokusil bych se ukázat, že současná teorie ruského zasahování je v zásadě shodná s teorií o čarodějnicích, která byla  ve vědeckých kruzích tak populární od 16. do 18. století. Je shodná co do logické struktury, způsobu argumentace, vztahů, které se v rámci té diskuze vytváří, výkonu autority… všechno je replikováno až neuvěřitelně přesně. Ale to by bylo na samostatnou konferenci.

...současná teorie ruského zasahování je v zásadě shodná s teorií o čarodějnicích, která byla  ve vědeckých kruzích tak populární od 16. do 18. století. Je shodná co do logické struktury...

To, že Hungtintonovo paradigma je jediné, které zbylo, pro nás totiž není argumentem, který by byl plně uspokojivý. Navíc Huntingtonův výklad nepokrývá řadu skutečností, které hrají v dynamice současného vývoje zásadní roli. Jedná se zejména o následující skutečnosti.

1. Vyhrocení třídního konfliktu ve většině zemí Západu, kde se nám téměř před očima formuje z roztříštěných nižších tříd relativně jednotná opoziční masa, a kde ve vyšších třídách rychle roste odhodlání sáhnout k jakémusi konečnému násilnému řešení třídního konfliktu.
2. Absolutně iracionální jednání západních elit, resp. nové vyšší třídy, které vede k tomu, že pokročilé válečnické technologie nejsou používány pro obranu vlastní civilizace, ale proti ní.
3. Změna způsobu vedení válek.  Dalo se logicky očekávat, že zbraně budou čím dál rychlejší, ničivější a přesněji řízené. Jenže vedle toho se objevily úplně nové trendy.

          a) Pokud někdo usiluje o ovládnutí cizího státu, postupuje velmi často tím způsobem, že financuje a řídí různé nátlakové skupiny, tzv. NGO, jejich prostřednictvím pak prosadí své lidi na klíčová místa státní správy napadeného státu a fakticky promění státní správu v okupační správu. Bez jediného výstřelu.

          b) Jako nesmírně efektivní se ukazují řízené migrační proudy. Dnes můžeme mít tendenci vnímat migrační vlny valící se na Evropu jako něco unikátního. S odkazem na Kelly Greenhill ale mohu připomenout, že od skončení druhé světové války došlo k více než 50 případům, kdy byl nějaký konflikt vybojován tak, že jedna ze stran rozvrátila určité území a proud uprchlíků nasměrovala na území nepřítele.

Bude zajímavé sledovat, zda se euroelity odhodlají k otevřené vojenské intervenci vůči rebelskému Maďarsku.

Otevřené nasazení armády je až poslední možností, buď jako vyčišťovací operace nebo v případě, že se napadená země dokáže těm dvěma předchozím ubránit. Bude zajímavé sledovat, zda se euroelity odhodlají k otevřené vojenské intervenci vůči rebelskému Maďarsku.

Ale zpět k Huntingtonovi. Myslím, že klíčové myšlenky Střetu civilizací můžeme shrnout do čtyř jednoduchých tezí.

Teze první. Konflikty nově neprobíhají mezi bloky států sdílejících stejnou politickou ideologii, ale mezi civilizačními okruhy. Jakkoliv každý nadále sleduje vlastní zájem, v případě konfliktů existuje silná tendence stát na straně těch, kdo sdílejí stejné civilizační hodnoty.

Teze druhá. Zatímco v uplynulých staletích měly neevropské civilizace tendenci osvojovat si západní technologie i západní hodnoty a do značné míry životní styl, nyní je tomu jinak. Tendence akceptovat západní technologii trvá, ale západní hodnotový rámec je odmítán. Ostatní civilizační okruhy se vrací ke svým historickým kořenům.

Teze třetí. Hranice islámu jsou krvavé hranice. Kdekoliv je v kontaktu islámská a neislámská populace, tam propuká násilí, přičemž islám je stranou aktivnější a agresivnější.

Teze čtvrtá. Objeví se  tendence dalších civilizačních okruhů spojovat se proti Západu.

Hranice islámu jsou krvavé hranice. Kdekoliv je v kontaktu islámská a neislámská populace, tam propuká násilí, přičemž islám je stranou aktivnější a agresivnější.

Podívejme se o jakési jednoduché otestování uvedených čtyř tezí.

Teze první. Pokud je pravdivá, můžeme očekávat, že většina konfliktů se bude odehrávat na hranicích civilizačních okruhů.

Vyšel jsem ze seznamu otevřených válečných konfliktů, který vydal americký Institut pro strategická studia. Jeho analytici definovali celkem 36 konfliktů, které na světě propukly od roku 2000. Když je procházíme a docela obyčejně mechanicky klademe otázku, k jakým civilizačním okruhům náleží jeho strany, ukazuje se, že:

• 22 konfliktů proběhlo na hranicích civilizací,
• 14 konfliktů proběhlo uvnitř jednotlivých civilizačních okruhů.

Přičemž do těch vnitrocivilizačních konfliktů počítám i takové, které se odehrály mezi v rámci jedné civilizace, nicméně za masivního amerického vměšování.

Co se týče těch 14 konfliktů, které byly vybojovány uvnitř jednotlivých civilizačních okruhů, bojovalo se o území, zdroje, občas došlo k pokusu o vyhlazení určitého etnika, ale nezdá se, že by v tom hrály významnou roli ideologie. Snad až na propukající konflikt v Jižní Africe, který v tom seznamu ještě není a ve kterém se mísí rasový konflikt s konfliktem mezi konzervatismem a neomarxismem.

K druhé tezi, podle níž mají nezápadní civilizace tendenci nadále využívat západní technologie, ale odmítat západní civilizační model. Útržkovitá evidence toho typu, že se v některé zemi začaly ženy znovu zahalovat, to pro nás ještě nemusí být dostatečným argumentem. Nicméně pokud je Huntingtonova teze správná, potom by mělo existovat výrazně více obrodných hnutí (ve smyslu návratu k vlastním civilizačním kořenům) než prozápadních hnutí (např. ve smyslu prosazení lidských práv v západním pojetí). 

Jaká je realita? Napříč celým islámským světem se skutečně šíří obrodná hnutí hlásající návrat k historickému islámu a vlastním civilizačním kořenům. Jediným příkladem mířícím opačným směrem je současná revolta v Íránu.

Další části světa ale poskytují jiný obraz. Ve střední Africe nadále roste vliv křesťanství a v latinské Americe vliv protestantismu. Zdá se, že v Indii a jihovýchodní Asii se ustálil konsensus, který říká, že politický a ekonomický model západu nemá být přebírán příliš těsně, nicméně nevidíme ani výrazná obrodná hnutí mířící opačným směrem. Jsme naopak svědky toho, že roste vliv křesťanství, západních korporátních kultur, a případně vytváření vlastních verzí hollywoodské kultury (Bolywood, Nolywood). Pořád tedy ještě můžeme mluvit o opatrném sbližování – ovšem s tím, že mimoevropské civilizace si naše kulturní přebírají důkladněji než dříve a zasazují je do vlastního kontextu.

Islám se skutečně vrací ke svým civilizačním kořenům, ale zdá se, že ostatní civilizační okruhy nadále přebírají prvky západního modelu, byť se značnou obezřetností.

V zásadě totéž ukazují i data z Evropy. Teď mám na mysli konkrétně data nasbíraná Pew Research a Berlínským centrem pro sociální výzkum. Mladí muslimové se skutečně radikalizují ve smyslu jednoznačného odmítání evropských civilizačních hodnot a evropského životního stylu. Ale takový trend se neprojevuje v hindských komunitách nebo třeba mezi Číňany.

Huntingtonova teze tedy vyžaduje modifikaci. Islám se skutečně vrací ke svým civilizačním kořenům, ale zdá se, že ostatní civilizační okruhy nadále přebírají prvky západního modelu, byť se značnou obezřetností. Případně našly nějakou rovnovážnou kombinaci, které se drží.

Teze o krvavých hranicích islámu. Pokud má Huntington pravdu, pak bychom měli vidět konflikty ve všech regionech, kde se stýká islámská a neislámská populace. Tak tomu také je. Nejen v Evropě, ale také na kontaktní linii mezi islámem a pravoslavnou civilizací, islámem a čínskou civilizací, buddhistickou, hinduistickou, africkou a dokonce i v islámských zemích, kde žily neislámské menšiny – všude vypukaly a vypukají krvavé konflikty.

Tato Huntingtonova teze je tedy potvrzena.

Čtvrtá teze předpokládala vznik spojenectví všech proti západu. Skutečně vidíme určité známky formování pravoslavně – čínské aliance, ale je možné a pravděpodobné, že toto spojenectví je pouze časově omezené a je dáno momentálním ohrožením.  Totéž platí o aliancích Ruska s různými skupinami v islámském světě. V každém případě je zřejmé, že islámský, hinduistický a budhistický svět nemají tendenci formovat spojenectví proti západu. A to dokonce ani v západoevropských městech.

Spíše se zdá, že bychom spíše mohli hovořit o určité alianci Západu a islámského světa. Toto spojenectví jsme viděli třeba na Balkáně, kde radikální islamisté prováděli masivní etnické čistky a islamizovali tak tradičně pravoslavná území, za podpory pokročilých válečnických technologií NATO.  Stejný vzorec se projevil při likvidaci křesťanských menšin na Blízkém Východě, opět za podpory Západu nebo při nedávném tlaku na Barmu, jež čelila islamistické agresi.

Je zřejmé, že islámský, hinduistický a budhistický svět nemají tendenci formovat spojen ectví proti západu. A to dokonce ani v západoevropských městech.Spíše se zdá, že bychom spíše mohli hovořit o určité alianci Západu a islámského světa.

Předběžný závěr tedy zní, že Huntigtonova vize střetu civilizací se naplňuje pouze do určité míry. Kdybychom mohli v rámci myšlenkového experimentu uzávorkovat islám a eliminovali tím konflikty s ním související , nabídl by se nám obraz světa, kde všechny civilizační okruhy našly nějaký způsob přijatelného vzájemného soužití. Přestože nárůst počtu obyvatel a moderní technologie svět radikálně zmenšily.

Když pomineme islám, zdá se tak, že jediným skutečně globálním problémem je snaha západních elit vnutit celému světu ten systém, který je odmítán většinou obyvatel i v jejich vlastních zemích.

Proneseno na konferenci "Žijeme v době střetu civilizací? - 10 let od smrti Samuela Huntingtona", která proběhla v Praze 9. dubna 2018