Neomarxistický rasismus vyšších tříd dorazil do České republiky.

Jestli je někdo, kdo dokonale ilustruje nový rasistický přístup neomarxistické levice (v Čechách je Marx pořád ještě tabu, takže se používá nálepka „pravda a láska“), je to Herman Cain. Černoch, který vyrostl v nuzných podmínkách a statisticky vzato, byl předurčen k tomu, aby se stal členem pouličního gangu, aby v 15 zplodil dítě a většinu krátkého života strávil ve vězení. Možná ale měl o něco silnější vůli než ostatní, možná udělali rodiče kus práce navíc, možná to byla jen shoda náhod – v každém případě se Herman Cain vyhnul kariéře pouličního rváče, začal tvrdě pracovat a dotáhl to až na manažera sítě Pizzerií. V roce 2011 se přihlásil do republikánských primárek (soutěžilo se o právo postavit se ve finále proti Baracku Obamovi) a působil jako zjevení. V protikladu k profesionálním politikům na něm bylo vidět, že je zvyklý mít za něco reálnou odpovědnost. A bylo na něm vidět, že pořád je do určité míry jedním z těch dole. Že zná jejich příběhy zblízka, a že když mluví o tom, že sociální programy a plošné rozdávání podpor sice prospívá úředníkům, ale ničí příjemce (více viz třeba zde), ví, o čem mluví. Jeho program byl konzervativní v otázkách morálky, libertariánský v otázkách ekonomiky a preferující zdravý rozum před názory elit.

 Černošský politik má přece horovat pro socialismus! Má nadávat bělochům! Má si stěžovat na diskriminaci! 

Cainovo vystoupení provětralo republikánský tábor, ale hlavní odpor vzbudilo na levici. A jako čtenář NYT i Huffington Post musím říci, že nejen odpor, ale přímo pohoršení, strach a vztek. Herman Cain rozvracel zaběhlý řád politického světa. Černošský politik má přece horovat pro socialismus! Má nadávat bělochům! Má si stěžovat na diskriminaci! Má požadovat další státní výdaje a další regulační programy! Místo takového správného černocha to byl někdo, kdo byl v černošské komunitě vážený, byly za ním výsledky a kdo své spolučernochy naopak vybízel, aby si přestali stěžovat na rasismus a raději dali dohromady své životy.

Levicoví bojovníci proti tradiční morálce se tedy na chvíli vrátili k rodinným hodnotám, začali cupovat 20 a více let staré aférky s kolegyněmi (ať už skutečné či domnělé), přibývalo útoků na rodinné příslušníky, až to nakonec Herman Cain nevydržel a kandidaturu stáhl. Celá epizoda netrvala déle než dva měsíce.

Podle výzkumů měla Klára Samková našlápnuto do Evropského parlamentu, kde měla působit ve Faragově sekci Europe for Freedom and Democracy a být výrazně vidět v celé Evropě.

Klára Samková není Herman Kain, ale přece s ním má něco společného. Velmi podobným způsobem narušuje tu představu o světě, kterou vytváří neomarxistická (pravdoláskařská) levice. Když se politické korektnosti vysmívá autor tohoto blogu, docela slušně to zapadá to levicového vidění světa. Co můžete čekat od obtloustlého plešatého bělošského muže, který navíc patří k té sociální vrstvě, kterou někteří marxisté označují jako „lumpenburžoazie“ a kterou jeden známý teolog poeticky nazývá „fašizujícími maloměšťáky“. Na to je levice zvyklá. Pozornější posluchači Baracka Obamy dokonce vědí, že ve skutečnosti si tato vrstva jen kompenzuje frustraci danou ekonomickým neúspěchem, takže až soukromý sektor zrušíme a všichni budeme státními úředníky (a tudíž bohatí a úspěšní), odpor proti politické korektnosti zmizí.

Ale Klára Samková, kterou by její pohlaví a barva pleti měly předurčovat k tomu, aby kopírovala Džamilu Stehlíkovou nebo Jiřího Dienstbiera (co ten by za to nejspíš dal, kdyby vypadal jako paní Samková), ta rozbíjí zaběhlý obraz světa. A co hůř, mohl to být jen začátek. Podle výzkumů měla našlápnuto do Evropského parlamentu, kde měla působit ve Faragově sekci Europe for Freedom and Democracy a být výrazně vidět v celé Evropě. To už přesahuje všechny meze!

Zkrátka, politicky nekorektní advokátka s nesprávnou barvou pleti nesmí být soudkyní nejvyššího soudu a nesmí být ani europoslankyní. 

Je skoro symbolické, že popravu Samkové provedl za peníze daňových poplatníků Český rozhlas. Přesně dva týdny před volbami odpálil zprávu o tom, že kandidátka měla údajně ošidit Českou spořitelnu. Zajímavé na tom je, že Česká spořitelna si nestěžuje, nežaluje, nepodala trestní oznámení, nevymáhá náhradu škody (vznikla vůbec nějaká škoda?). Takže za pár týdnů se nejspíš všechno vyjasní, ale to už bude po volbách. Úkol byl splněn.

Zkrátka, politicky nekorektní advokátka s nesprávnou barvou pleti nesmí být soudkyní nejvyššího soudu (i když nikdy nikdo nezpochybnil její kvalifikaci) a nesmí být ani europoslankyní. Ale nebezpečnými rasisty jsou normální lidé, kteří chtějí, aby jejich děti mohly bezpečně chodit po ulici, a kterým se z nepochopitelných důvodů nelíbí, když jim opilý snědý spoluobčan vytluče okna nebo se „jen“ vymočí na zahradu. V době, kdy se terorista pozná podle toho, že chce uspořádat referendum, se tomu nemůžeme divit.

Původně publikováno 11. 5. 2014 na blog.ihned.cz. Převzaly též servery www.virtually.cz, www.ostrava-online.cz.