ROZHOVOR „Rozhodně je zásadní problém s bezpečností v některých lokalitách. Před pár dny jsem měl v Brně příležitost navštívit ulici, do které magistrát nedávno nastěhoval osm problematických romských rodin. Lidé se tam bojí vycházet ze svých bytů! Z hlediska Brna jako celku to nemusí mnoho znamenat, ale pro lidi v té ulici je to pohroma. Takových míst jsou v různých městech stovky. Kdo jiný by to měl řešit než místní či městská samospráva?“ říká sociolog Petr Hampl.

Ve volební kampani chce ODS vyhánět bezdomovce z tramvají, ve spotu naznačuje, že o Praze nesmějí rozhodovat feťáci. Na severu Čech zase bojují proti Romům a hovoří o vesnici pro lůzu. Skutečně je v Česku potřeba nastolit pořádek místo anarchie? Máme v Česku zásadní problém s bezpečností, aby taková rétorika byla nutná?

Rozhodně je zásadní problém s bezpečností v některých lokalitách. Před pár dny jsem měl v Brně příležitost navštívit ulici, do které magistrát nedávno nastěhoval osm problematických romských rodin. Lidé se tam bojí vycházet ze svých bytů! Z hlediska Brna jako celku to nemusí mnoho znamenat, ale pro lidi v té ulici je to pohroma. Takových míst jsou v různých městech stovky. Kdo jiný by to měl řešit než místní či městská samospráva?

Druhá věc je, co z těch slibů zůstane po volbách a kolik místních politiků se odváží jít do střetů s neziskovkami, řešit nebezpečné lokality a opravdu vymáhat právo.

Druhá věc je, co z těch slibů zůstane po volbách a kolik místních politiků se odváží jít do střetů s neziskovkami, řešit nebezpečné lokality a opravdu vymáhat právo.
 

Prezident Miloš Zeman opět vzbudil rozruch, tentokrát svým vyjádřením na setkání s občany v Kojetíně, kde lidé řeší problém s nezaměstnaností a mají strach ze stěhování Romů do města. Prezident zmínil, že řešením nezaměstnanosti je nevyplácet sociální dávky těm, kteří odmítnou nabízenou práci bez závažných, například zdravotních důvodů. Uvedl, že za komunismu museli Romové pracovat, jinak šli do vězení, a že „romské pracovní čety vedli opět Romové, kteří měli přirozenou autoritu, takže když v jejich týmu někdo nepracoval, tak ho zfackovali“. Vůči jeho vyjádření se ohradilo Evropské centrum pro práva Romů, které tvrdí, že je „rasistické“, a žádá odstoupení hlavy státu. Co říkáte vyjádření prezidenta a reakci, kterou vyvolalo?

Ta kauza ukázala, že v ČR působí jakési „centrum pro práva Romů“, jehož činnost spočívá v tom, že povzbuzuje Romy, aby nepracovali, ale žili z dávek, případně si přilepšovali trestnou činností. Proč by jim jinak prezidentova poznámka vadila? Kdyby chtěli Romy integrovat a zapojovat je do společnosti, museli by prezidentovo vyjádření vítat.

Myslím, že je nejvyšší čas, aby se příslušné orgány na to takzvané „centrum pro práva Romů“ podívaly. Jejich činnost má zjevně kriminální charakter a působí sociální i bezpečnostní problémy. Jak je možné, že to policie dosud tolerovala? Kdo rozhodl o přidělení dotací této zločinecké bandě? Je zapotřebí volat k odpovědnosti konkrétní úředníky. Doufejme, že kauza nepůjde doztracena, ale že tentokrát pár lidí skončí ve vězení.

Pokud jde o Zemana, tak si chce koupit pozemek a poté, co skončí v úřadě, si postavit bungalov. Odpůrci by byli rádi, kdyby odešel hned. Nejen politolog Jiří Pehe upozorňuje na to, že by měl zvážit své setrvání ve funkci vzhledem ke svému zdraví. Měl by Zeman odejít? Stačí zdravotně na prezidentský úřad, který vykonává? Čím Česku prospívá a čím škodí?

...aby se příslušné orgány na to takzvané „centrum pro práva Romů“ podívaly. Jejich činnost má zjevně kriminální charakter a působí sociální i bezpečnostní problémy.

Miloš Zeman byl zvolen na pětileté období a zatím se neobjevují žádné známky toho, že by svou roli nezvládal. Někteří mu budou vyčítat, že kupříkladu nezvládne sehrát tenisový zápas. Nicméně pro většinu voličů je hlavní mozek a zdá se, že prezident je dostatečně bystrý.

To, co prezident Zeman dělá, to dělá dobře. Mrzí mě ale, že nevystupuje aktivněji vůči vládě, která se snaží v tichosti přijmout migrační kvóty a další ničemnosti vnucované Evropskou unií. Tato opatření jsou obsažena v Marakéšském protokolu, globálním paktu o migraci a dalších dokumentech, na jejichž přijetí Babišova vláda pracuje. Nikoho asi nepřekvapí, že ministr Hamáček nestydatě lže, když tvrdí, že ta opatření nebudou závazná. Bylo by ale dobré, kdyby v tom byl prezident jasnější a ostřejší.

Babiš slibuje Česku horentní investice, hospodářský růst, řešení problémů měst. Lidé chodí na jeho Sousedské večeře, ale demonstranti na něj pokřikují a na jedné z akcí už ho těsně minulo i vejce. Zaslouží si Babiš dál vládnout? Mají mu Češi věřit? A jak vnímat odchody novinářů z Lidových novin?

Andrej Babiš dosud nesplnil žádný svůj slib a nesplní ani tyto sliby. Jenže ti křiklouni nejsou schopni nabídnout nic jiného. Vlastně ani nedokážou říct, co by chtěli změnit nebo co konkrétního jim vadí. Když tedy pomineme různá místní hnutí a SPD, které dosud není dost silné, není kým Babišovu stranu nahradit.

...vůči vládě, která se snaží v tichosti přijmout migrační kvóty a další ničemnosti vnucované Evropskou unií. Tato opatření jsou obsažena v Marakéšském protokolu, globálním paktu o migraci...

A že odcházejí někteří redaktoři z Lidových novin? Odcházejí ti, kteří pro Babiše dělali tu nejšpinavější mediální práci. Kromě nich Babiš zaměstnává i některé profesionály na úrovni, a pokud vím, nikdo z nich neodchází.

Ve volební kampani se kromě útoků na Babiše a řečí o bezpečnosti objevily i výhrůžky vůči akcím SPD. Okamurovy billboardy jsou počmárané, Blesk odmítá jeho kandidáty brát do diskusí. Může si Okamura za protesty sám svou vlastní politikou? Podle liberálních stran vyvolává nenávist ve společnosti a straší lidi.

Tady narážíme na nesmírně vážnou záležitost. A sice že takzvané liberální strany podporují fyzické útoky na své politické soupeře. Potvrzuje se tak, že takzvaná kavárna je totalitní hnutí, které lze oprávněně stavět na úroveň nacistům nebo komunistům ve stalinských časech. Dlouhé řeči o takzvané obraně ústavnosti na tom nemohou nic změnit.

A tvrzení, že napadený si za to může sám, protože vyjadřoval názor, se kterým útočníci nesouhlasili? Také to z kavárny slýchám, ale to snad ani nepatří do civilizované debaty.

V této souvislosti je zapotřebí ocenit obrovskou osobní statečnost, jako projevují aktivisté SPD, ale i dalších vlasteneckých seskupení, jako třeba brněnští Slušní lidé nebo skupina kolem Martina Konvičky. K životu těch lidí patří každodenní osobní útoky podporované médii a státní správou, a přesto se nedají zastrašit.

Nikdy bych nevěřil, že politická kultura může klesnout tak hluboko. A obávám se, že jsme ještě pořád neviděli to nejhorší.

Jak shrnout kauzu „sirotci ze Sýrie“? Arabista Petr Pelikán v ČT konstatoval, že neexistuje „abstraktní ideální sirotek“, a pokládal otázky, proč právě padesát a proč právě ze Sýrie či zda z nich budeme dělat ateisty nebo jim bránit v hledání rodiny v Sýrii. Václav Klaus ml. řekl ve Sněmovně, že na světě trpí miliony dětí, a pokud někdo chce zachraňovat, tak ať prodá poslední košili a jde pomáhat. Ukázali Češi, že nemají soucit, když akci Šojdrové odmítají?

Jedna zkrachovalá europoslankyně, vyhlášená jako notorická lhářka, se pokusila do České republiky dovést skupinu mladých džihádistů vydávajících se za nezletilé. Můžeme jen spekulovat, zda za tím byl sexuální nebo jiný zájem nebo jestli jen chtěla přihrát peníze integračním neziskovkám. Rozhodně to ale nemělo žádný praktický význam. Česká republika vydává dlouhodobá pobytová víza žadatelům z islámských zemí jako na běžícím páse, umožňuje jim skupovat místní podniky, pozemky a další nemovitosti, a dokonce ani nehlídá vlastní hranice. Každý týden k nám přichází více nových džihádistů než těch 50, které se snaží dopravit paní Šojdrová.

O to smutnější byla debata, která potom následovala. Znovu potvrdila, že takzvaná elita ztratila poslední zbytky racionálního myšlení i základní lidskou slušnost. To, co předvedla třeba poslankyně Němcová, když během parlamentního jednání přirovnala židovské děti v koncentračních táborech k agresorům drancujícím západoevropská města, něco tak odporného se v českých zemích nestalo od procesu s Miladou Horákovou. A co horšího, mediální strážci morálky ani lepšolidé z ODS s tím nemají nejmenší problém. Nikdy bych nevěřil, že politická kultura může klesnout tak hluboko. A obávám se, že jsme ještě pořád neviděli to nejhorší.

Logicky se pak stává, že slabé osobnosti a mrzké charaktery v celé zemi začínají toto odporné jednání napodobovat, což pochopitelně vede ke konfliktům ve firmách, obcích i rodinách.

Režisér Jan Hřebejk je známý svým postojem jak vůči prezidentovi, tak Andreji Babišovi. Tentokrát řekl v rozhovoru pro info.cz: „Když slyším Babiše mluvit nebo si přečtu tweet Jiřího Ovčáčka, tak z toho bleju.“ Dopálil ho jejich přístup k návrhu Michaely Šojdrové přijmout sirotky ze Sýrie. Je to správný postoj, nebo je Hřebejk exaltovaný? Jinak, když si vzpomeneme na Týdny neklidu, vystupování umělců před prezidentskými volbami nebo bojkot Babiše… Je dobře, že se umělci takto politicky angažují?

Pořád ještě jsme celkem svobodná země a k tomu patří i to, že každý má právo veřejně ukázat, že je hlupák. I pan Hřebejk. My ostatní to nijak nemusíme komentovat. Totéž platí o angažovanosti umělecké fronty, pokud to ti lidé dělají za vlastní peníze.

Je zapotřebí ocenit obrovskou osobní statečnost, jako projevují aktivisté SPD, ale i dalších vlasteneckých seskupení, jako třeba brněnští Slušní lidé nebo skupina kolem Martina Konvičky.

Něco úplně ale jiného je, že mnozí umělci jsou vystaveni tvrdému nátlaku, že pokud se angažovat nebudou, přijdou o granty a bude jim zamezen přístup na obrazovku České televize. To v pořádku rozhodně není. Jenže to v této zemi vědí skoro všichni, že to není v pořádku. Obávám se ale, že dokud bude premiérem bázlivý člověk, který se třese před ředitelem České televize, ke zlepšení nedojde. Poslední případ, kdy ředitel Dvořák panu Babišovi nadiktoval, koho smí delegovat do kontrolního orgánu, a pan Babiš sklopil uši a podřídil se, ten mluví za všechno.

Česká demokracie je ohrožena, varují Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Pavel Fischer, Mikuláš Bek a další kandidáti do Senátu. V zásadě jde o oponenty prezidenta Miloše Zemana. Senát chtějí použít jako pojistku proti vystoupení z EU. Lukáš Wagenknecht, který kandiduje jako nezávislý za Piráty, řekl ParlamentnímListům.cz, že jde do boje o senátní křeslo i proto, že chce „bránit změnám ústavy, které by nahrávaly extremistickým stranám, a bránit snahám o vystoupení z Evropské unie“. Je nutné zabránit referendu o EU, nebo ho naopak prosazovat?

Vůbec nevím, jak takové hloupé výroky komentovat. Podle těch pánů spočívá nejlepší demokracie v tom, že lid nesmí mluvit do řízení vlastní země. A demokracie je podle nich ohrožena, když se lidé chtějí na správě vlastní země podílet.

Ale je to vlastně normální. Po celé dějiny tomu bylo tak, že urození lidé odmítali skutečnou demokracii tak dlouho, až došlo na násilnou revoluci. Bylo by hezké, kdyby se z toho poučili, ale obávám se, že toho nejsou schopni. I proto je v knize Prolomení hradeb nazývám „novou aristokracií“. Pánové Drahoš, Bek, Wagenknecht a další jsou tak posedlí představou vlastní nadřazenosti, že kvůli tomu úplně zahodili poslední zbytky zdravého rozumu.

Mnozí umělci jsou vystaveni tvrdému nátlaku, že pokud se angažovat nebudou, přijdou o granty a bude jim zamezen přístup na obrazovku České televize. To v pořádku rozhodně není.
 

Panují obavy, že Zeman a Babiš chtějí zničit ČT, a tím poškodit svobodu slova. Je to oprávněné? Nebo je oprávněná kritika těch občanů, kteří obviňují ČT z podpory protiruských, protizemanovských, protibabišovských a protimigračních sil? Proč se o zpravodajství a publicistice ČT vlastně tak diskutuje?

Nevím, že by nějaké takové obavy panovaly. Možná takové obavy cítí redaktoři České televize a jejich maminky a potom pár aktivistů s vymytými mozky. Ale nikdo další. Důvěryhodnost ČT dosáhne každých pár měsíců nového dna a stále dále klesá. Všimněte si, že obhájci ČT jsou ti stejní lidé, kteří prosazují cenzuru sociálních sítí, dohled nad soukromou korespondencí občanů a tresty za vyjadřování vlastních názorů. To není náhoda. Česká televize v tuto chvíli představuje větší hrozbu pro svobodu a demokracii než jakákoliv cizí mocnost. Jenže postavit se na odpor České televizi by si vyžádalo obrovskou osobní statečnost a dnešní poslanci a ministři jsou nejzbabělejší částí celé populace.

Jak je možné, že se do pozic, které by vyžadovaly více rozhodnosti, dostávají spíš nevýrazní, bojácní lidé?

Je to nutný důsledek současné ústavy, volebního systému a fungování politických stran. Stačí připomenout, jak se člověk stane poslancem. Je to tak, že by se jednalo o osobnost, která přišla s nějakou úžasnou vizí, absolvovala kvůli tomu řadu konfliktů, byla třeba i fyzicky napadena, ale nedala se zastrašit, pak přišla na sněm politické strany, tam přednesla strhující projev, a nakonec byla nominována na poslanecké či senátorské místo?

Po celé dějiny tomu bylo tak, že urození lidé odmítali skutečnou demokracii tak dlouho, až došlo na násilnou revoluci. Bylo by hezké, kdyby se z toho poučili, ale obávám se, že toho nejsou schopni

Ano, zní to jako vtip. Ve skutečnosti se člověk stane poslancem tak, že vstoupí do politické strany, vydrží tam desítky let, s nikým se nepohádá, nemá žádný výrazný názor, intrikuje, ponižuje se před těmi, kdo mají vliv, nakonec je nominován na kandidátku, a protože jeho strana utratí dost peněz na kampaň, stane se poslancem. Později jej stejná metoda dostane na místo předsedy strany nebo ministra. Dostali jsme se až tak daleko, že většina lidí si nedokáže zapamatovat jména předsedů politických stran, jak jsou nevýrazní.

Vlastně tady funguje nesmírně efektivní výběrový systém. Jenže ten systém vytahuje nahoru ty nejhorší z nejhorších. A aby toho nebylo málo, podle stejného principu jsou obsazována manažerská místa v korporacích a místa redaktorů ve velkých médiích. Odkazuji na desátou kapitolu Prolomení hradeb, kde jsem ten mechanismus popsal podrobně.

Předseda ODS Petr Fiala chce vrátit Česko mezi deset nejlepších zemí světa. Současně onačil svět dnešní vládní koalice za „svět ze seriálu Okres na severu“. Co Česko potřebuje, aby se dostalo mezi deset nejlepších zemí světa?

Dost možná, že ČR v tuto chvíli mezi deseti nejlepšími zeměmi světa je. Zcela jistě je mezi deseti nejbezpečnějšími zeměmi světa. To není tím, že by se to u nás dělalo tak skvěle. Je to tím, že země na západ od nás propadly do stavu, který je horší, než co u nás bylo za normalizace. Vezměme si třeba nedávný případ švédské důchodkyně, kterou přepadli migranti, zmlátili ji do bezvědomí, a když se o nich neslušně zmínila na Facebooku, soudce ji poslal do vězení, a ještě navíc přišla o byt. Až se vrátí z vězení, dožije jako bezdomovkyně. To není výjimečný jednotlivý případ. Je to ukázka toho, jak fungují západoevropské režimy. A přesně to chce pan Fiala zavádět také v České republice. Všimněte si ale, že nemá dost odvahy, aby o své chmurné vizi mluvil. Místo toho lidi straší, co se stane, když nebudou volit ODS.

Jenže to není jen problém ODS. V podstatě všechny tzv. tradiční strany se dnes chovají stejně a ANO se jim rychle přizpůsobuje. To je jedním z důvodů, proč je naše země každým rokem chudší a každým rokem méně bezpečná. A ti stejní politici, kteří lidem tvrdí, že u nás nic nehrozí, ti budují důkladnou bezpečnostní zónu kolem Parlamentu.

A ti stejní politici, kteří lidem tvrdí, že u nás nic nehrozí, ti budují důkladnou bezpečnostní zónu kolem Parlamentu.

Ptal se Lukáš Petřík

Publikovaly Parlamentní listy dne 4. listopadu 2018