Otázka týdne z 26. června 2020
Bylo by skvělé mít vládu s odvahou odmítat nesmyslné požadavky z EU, došlápnout si na politické neziskovky, přestat podporovat genderové a podobné programy, zastavit migraci, střežit hranice, budovat nezávislou obranu a podporovat domácí ekonomiku.
Na tom se shodne naprostá většina lidí. Proč se to tedy neděje? Proč lidé ve volbách nezvolí strany, které by to nejspíš realizovaly? Proč nemá SPD 60% a Trikolora 30%?
Nestěžujte si na systém, všechno je chyba voličů. Když volí stávající strany, nikdo si nemůže stěžovat, říkají někteří.
Jenže my starší pamatujeme na období před listopadem 89, kdy jsme nadávali na komunisty a naivní cizinci ze Západu se ptali: Proč je tedy volíte? A oni opravdu vyhrávali volby s výsledkem více než 90%.
Je dnešní situace stejná jako tehdy nebo je principiálně jiná? Proč se jedny volby počítají jako demokratické a jiné ne? Existuje nějaké jednoznačné kritérium, které by nám to umožnilo určit?
Všechny teorie demokracie počítají s tím, že ve společnosti probíhá svobodná a férová diskuze.
Všechny teorie demokracie počítají s tím, že ve společnosti probíhá svobodná a férová diskuze, a na základě té diskuze vznikne většina, která odhlasuje určité řešení.
To zahrnuje:
- Svobodnou diskuzi bez cenzury. Nikomu nesmí být bráněno hlásat jakékoliv politické stanovisko. Proto byla vždy diskuze na politická témata chráněna mnohem pečlivěji než třeba zobrazování nahoty, kde je určitá cenzura přípustná.
-
Svobodný a rovný přístup ke sdělovacím prostředkům.
-
Všechny názorové proudy mají k dispozici stejné peníze.
-
Státní správa a školství jsou přísně neutrální.
-
Přísně neutrální jsou také zaměstnavatelé, takže nikdo není pod tlakem zastávat určité stanovisko z kariérových důvodů. Otcové zakladatelé USA měli dokonce za to, že stav, kdy jedni jsou zaměstnanci druhých, je neslučitelný s demokracií.
Samozřejmě, že takhle dokonalé to není nikdy. A nemohlo být. Nicméně se tak nějak mlčky počítalo s tím, že různí vlivní lidé budou mít různé zájmy, a tudíž se jejich úmysly vyruší. Nepočítalo se s tím, že přívrženci jednoho politického programu ovládnou veškerá velká média, komunikační platformy, velké peníze a stanou se převládajícím zaměstnavatelem. Nikdo ze starých propagátorů a teoretiků demokracie by dnešní stav západních zemí neoznačil za demokratický – s výjimkou Švýcarska, a možná Izraele.
Nikdo ze starých propagátorů a teoretiků demokracie by dnešní stav západních zemí neoznačil za demokratický.
Je-li tedy dělícím kritériem otázka, zda probíhají vůbec nějaké volby, pak jsou demokratické oba režimy: předlistopadový a současný.
Pokud je dělícím kritériem, zda jsou ty volby férové, pak není demokratický ani jeden z režimů.
Pokud je dělícím kritériem, že volby musí být trochu férové, pak je možné to kritérium neomezeně ohýbat.
Nicméně ať už je to s demokratičností režimu jakkoliv, je to ještě další otázka. Jak měřit konsensus nebo vůli lidu, neprobíhají-li otevřené a poctivé volby. Tady nám pomůže jiné kritérium: Jakým směrem je volební výsledek vychýlen proti tomu, co podporují velké peníze a velká média? Akceptují voliči to, co je jim předpokládáno? Nebo je výsledek hlasování vychýlen spíše k větší podpoře migrace? Nebo naopak k antimigračním postojům?
To je jediné, co o něčem vypovídá.
...umožňuje občasnou poruchu, jako např. prezidentské vítězství Miloše Zemana nebo Donalda Trumpa.
Nicméně jednu výhodu současný systém má. Je nedokonalý v tom smyslu, že umožňuje občasnou poruchu, jako např. prezidentské vítězství Miloše Zemana nebo Donalda Trumpa.
