Vlna rozhořčení nad nesmyslným zákazem kouření ve všech hospodách, včetně malých venkovských putyk, ještě nedozněla a už to máme další kreténský nápad -  zákaz prodeje v neděli. Ve skutečnosti to jsou ale jen občas vykukující špičky ledovců. Zákazy a regulace přibývají po stovkách a zpravidla to ani nestíháme sledovat.  Jsme svědky zákazového uragánu, jaký neměl obdoby dosud nikdy v lidských dějinách.

Někteří se snaží dobrat filosofických kořenů téhle zákazové mentality, ale obávám se, že příčina je jinde. Narážíme na negativní stránku všeobecného růstu produktivity, který k naší civilizaci patří.

Stejný princip můžeme ukázat třeba na výrobě automobilů. Původně probíhala  v malých dílnách, kde produkce každého kusu zabrala týdny. Pak přišla 20. léta, Henry Ford rozjel primitivní pásovou výrobu a z jeho továrny vycházelo několik kusů denně. Nicméně vývoj se nezastavil. Dnešní částečně robotizované komplexy vypouštějí miliony vozů ročně a chystají se dále zrychlovat.

Máme z toho radost, protože to – mimo jiné – znamená, že automobily jsou dostupnější. Jenže ke srovnatelnému pokroku došlo během posledního století ve všech oblastech – v zemědělství, medicíně, válečnictví… a také přijímání vyhlášek. Byly doby, kdy přijmout novou regulaci vyžadovalo spoustu schůzí ministerských radů, psaní lejster, škrtání, schvalování, diskuze s místodržícími a starosty (každý dopis se vozil poštou, takže se pokaždé čekalo nějaké týdny), vymýšlení jak předpis vlastně kontrolovat…  Příprava vyhlášky vyčerpala kapacitu úřadu na několik měsíců. A složitá záležitost typu inkluze ve školství by se celou generaci připravovala a minimálně další generaci zaváděla.  V takových dobách byl každý stát poměrně liberální. Nešlo to jinak.

S filosofií a vztahem ke svobodě to nemá nic společného. Kolosy prostě jedou. Jeden vyrábí počítače, druhý jogurty, třetí automobily, čtvrtý zákazy.

Jenže dnešní ministerstvo, to je skleněná budova, kde sedí tisíce profesionálů propojených výkonnými informačními systémy. Řada činností je automatizována, schvalovací workflow je elektronické,  na zlomení odporu veřejnosti je tu celé oddělení public relations, vedle toho pracují externí advokátní kanceláře a neziskovky na úřad napojené…. Takový kolos je schopen chrlit tisíce zákazů a předpisů ročně.  A proč to dělá? Protože je to jeho produkt. Automobilka vyrábí automobily, ministerstvo vyrábí předpisy a zákazy. Proč raději neřeší problémy, které občané opravdu mají? Protože produktem ministerstva není řešení problémů.

S filosofií a vztahem ke svobodě to nemá nic společného. Kolosy prostě jedou. Jeden vyrábí počítače, druhý jogurty, třetí automobily, čtvrtý zákazy.

To neznamená, že by nebylo možné takovou mašinérii zastavit. Ale k tomu se dostaneme někdy příště.