Kampaň proti skutečnému či domnělému zneužívání žen, které mělo údajně spočívat v běžných intimních kontaktech, je v plném proudu. Aktivisté potřebují vykazovat činnost, takže se definice zneužití rozšiřuje téměř po hodinách.

Ukazuje se, že není už skoro nikoho, kdo by se široce definovaného sexuálního zneužití někdy v minulosti nedopustil. Stejně jako většina neomarxistických kampaní, i tato je založena na okázalém ignorování základních civilizačních a dokonce i biologických faktů.

Základní situaci, od které se vybízecí kampaň #MeToo odvíjí, lze popsat následovně. Úspěšná žena středního věku „odhalí,“ že v mládí měla sexuální kontakt s výrazně starším mocným mužem. Podstoupila jej zcela dobrovolně a získala za něj nějaké výhody. V mnoha případech tím byla odstartována celoživotní velmi úspěšná kariéra. Komentář profesionálních aktivistů k tomu říká, že onen byl pachatelem a žena obětí, aniž by byla zpochybňována dobrovolnost celé transakce. Muž je vinen proto, že nabídl výhodu výměnou za sex, čímž prý měl narušit psychiku mladé ženy i obecnou morálku.

Kdyby aktivisté odhodili ideologickou zaslepenost, rozvinul by se před nimi úplně jiný obraz. Především by si museli připomenout, že strážkyní sexuální morálky je vždy žena, nikoliv muž. Je tomu tak po celé dějiny a v téměř všech známých civilizacích. Vychází to z nejhlubšího biologického základu – muž od přirozenosti vyžaduje více sexu, s více partnerkami, popřípadě více neobvyklých praktik. Nejrůznější morální kodexy se to snaží tlumit, ale nepříliš úspěšně. Žena naopak rozhoduje, co poskytne a co už nikoliv. „Sex je ženský zdroj,“ konstatuje ekonom Marek Loužek v nedávno vydané publikaci Moc krásy, které mám tu čest být spoluautorem. Sex dává a vždy dával ženě moc nad mužem. Muži se musí snažit, ženy si vybírají. To je motor, který muže nutí, aby byli kultivovanými, pečujícími, úspěšnými, mužnými a cokoliv dalšího od nich ženy požadují. Muž, který na hru nepřistoupí, nepředá své geny dalším generacím. Z populace vymizí jeho genetický kód i jeho návyky. Detailně to popisuje např. profesorka Hakimová ve svých slavných pracích o erotickém kapitálu.

Sex dává a vždy dával ženě moc nad mužem. Muži se musí snažit, ženy si vybírají.

To se týká i 17leté dívky, kterou svádí 60letý filmový producent. Ať už vědomě či ne zcela vědomě, v každém případě probíhá určitá kalkulace ve smyslu, co všechno budu muset podstoupit, jak to bude příjemné či nepříjemné, co tím získám, zda si tím naopak neuzavřu cestu k jinému zdroji atd. Dá se souhlasit s tím, že mladá nezkušená dívka zasluhuje speciální ochrany, protože je nezralá, nemá správný odhad, může se snadno dát pod cenou a sama nedokáže rozpoznat všechny následky. Ale to nic nemění na základním principu. Mladistvá, trestně odpovědná středoškolačka, která si vylepší kariéru tím, že vleze do postele mocného producenta, není obětí.

Skutečný problém naší doby spočívá v tom, že tisíciletý princip poskytování sexu výměnou za manželství a celoživotní péči přestává fungovat. Přibývá mužů, kteří preferují masturbaci u počítače před sváděním živé ženy. Dívky tudíž nejsou v situaci, kdy by mohly zájemce odmítat. V některých segmentech sňatkového a sexuálního trhu to nabývá až téměř tragické podoby, např. mezi mladými vysokoškoláky, kde je navíc žen téměř o polovinu více než mužů. Ženám tedy nezbývá než sahat po agresivních marketingových metodách typu „slev“, „ochutnávek zdarma“ a „produktových balíků“, a objevují se naopak muži, kteří požadují, aby je žena živila, jen proto, že s ní bydlí. A některým se daří toho dosáhnout! Až tak daleko se situace posunula od doby, kdy žena mohla výměnou za sex požadovat celoživotní manželství. A mladí mužové se chovají racionálně. Dostanou všechno, co chtějí, aniž by měli zapotřebí pěstovat mužnost a prokazovat odpovědnost. Klesá ochota vstupovat do manželství, klesá ochota plodit děti a pečovat o ně.

Mladistvá, trestně odpovědná středoškolačka, která si vylepší kariéru tím, že vleze do postele mocného producenta, není obětí.

Pokud by někdo chtěl zasahovat do oblasti tak složité jako sexualita, měl by spíš mladé muže povzbuzovat, aby se nezdráhali být do jisté míry dotěrní. A zároveň by měl mladé dívky povzbuzovat, aby umně vyvolávaly touhu a přitom si pečlivě vybíraly. Tedy přesný opak toho, kam situaci posouvají dnešní profesionální aktivisté. Jako vždy: čeho se dotknou, to zničí nebo aspoň poškodí. Rozdíl proti multikulturalismu je jen v tom, že tentokrát v pozadí nečíhají davy islámských imigrantů, ale agresivní aktivisté.

Publikováno jako analytický komentář Institutu Václava Klause č.47