Kdyby byl lék na kurděje objeven o jedinou generaci dříve, Britové by byli schopni účinně zablokovat přísun zbraní a dalšího vybavení do amerických kolonií. Revoluce tamních osadníků, označovaná jako válka za nezávislost, by neuspěla. Nevznikla by společnost, která v celých dějinách západní civilizace nejlépe naplnila ideály osobní svobody, rovnosti, solidarity a nezávislosti. Místo toho by byl i na americkém kontinentě replikován britský model, pro který byly typické obrovské sociální rozdíly a polootrocké postavení těch, kdo se nenarodili v zámožných rodinách.

Americká éra svobody nevydržela více než 100 let, ale mezitím prožilo životy několik generací a byly zformulovány myšlenky, které jsou pro dodnes určující pro západní myšlení.  Kdyby americká revoluce neuspěla, náš svět by vypadal jinak. Kdyby anglické královské loďstvo bylo schopno účinně blokovat americké pobřeží, revoluce by neuspěla. Kdyby existoval léky proti kurdějím, byli by Angličané schopni blokovat americké kolonie. Kdyby byl nějaký úředník na britské admiralitě méně nedbalý a kdyby věnoval víc pozornosti pokusům s citrusovými plody…

To je jedna ze souvislostí, které se vybavíte při čtení druhého dílu Zapomenutých příběhů Mariana Kechlibara. Uvědomíte si, jak velice drobné události mohou nasměrovat dějiny jinam. A uvědomíte si také, že to, co se v té chvíli jeví jako katastrofa, může být z dlouhodobého hlediska prospěšné (a naopak).

Sám autor tyto souvislosti nekomentuje. Od toho jsou jeho jiné články. Ve své knize předkládá příběhy jeden vedle druhého, a nechá čtenáře, aby si je sám propojil a nacházel v nich souvislosti. Každý čtenář jiné.  

Tahle úžasná svoboda ale přináší určitou nesourodost až chaotičnost. Čtenář v knize nachází nejrůznější příběhy z různých dob a různých prostředí. Můj subjektivní pocit je ten, že příběhy zaměřené na krátké časové úseky (třeba jedna šarvátka ve válce mezi Angličany a Zuly) jsou mnohem zajímavější a zábavnější než ty dlouhé (třeba popis několika staletí matematického přemýšlení o nule nepřináší v zásadě nic navíc proti učebnicím).

V poměru k celkovému počtu obyvatel v Irsku zemřelo dokonce více lidí než v SSSR. Jejich smrt nezpůsobili fanatičtí bolševici, ale fanatičtí zastánci volného trhu a státního nezasahování.

Ale to není na závadu. U každé knihy, i té nejgeniálnější, po pár letech zjistíte, že si pamatujete jen pár klíčových myšlenek nebo kapitol. A Kechlibarova kniha přináší dostatek námětů k takovému dlouhodobému zapamatování.

Na závěr druhý postřeh. Když čtete Kechlibarovo vyprávění z doby Velkého hladomoru v Irsku, uvědomíte si, že se vlastně nelišil od hladomoru, který vyvolal Stalin ve 30. letech na Ukrajině. V poměru k celkovému počtu obyvatel v Irsku zemřelo dokonce více lidí. Jejich smrt nezpůsobili fanatičtí bolševici, ale fanatičtí zastánci volného trhu a státního nezasahování. Schválně si na to vzpomeňte, až vám budou vaši pravicoví přátelé vysvětlovat, že socialismus je vražedný a že státní zásahy nikdy nefungují.

Marian Kechlibar ale nedělá ani takový závěr. Prostě vypráví příběhy.

Kniha je ke koupi na stránce Mariana Kechlibara.