Dne 19. ledna uplynulo 210 let od narození velitele armád jižanské konfederace Roberta E. Lee. Někteří jej připomínají jako prototyp buržoazního ušlechtilého mužného gentlemana. Pro jiné je Robert Lee jen odporný rasista. A dost možná, že v řadě případů bude výročí podnětem k akci za přejmenování jednoho z těch stovek náměstí a ulic, které dosud nesou Leeho jméno.

Podobný osud má totiž jižanská vlajka. Ještě před pár lety celkem běžně vlála na mnoha místech ve státech bývalé konfederace. Až v letech Obamovy vlády vynaložily úřady obrovské úsilí, aby byly konfederační symboly odstraněny z veřejného prostoru, a nakonec vše směřovalo k úplnému zákazu. Hlavní argument zní, že jižanská vlajka představuje symbol otroctví. Jenže opravdu pro každého? Třeba u nás v českých zemích je dlouhá tradice používání jižanské vlajky v trampských osadách. Znamená to, že čeští trampové si chtějí kupovat černé otroky? Pochopitelně, že ne. Jižanský kříž pro ně symbolizuje svobodu, nezávislosti a odhodlání žít po svém. Totéž platí o použití stejného motivu na vlajce Novoruska. Ať si o tamních lidech myslíme cokoliv, stěží jim můžeme přikládat úmysl založit plantáže a dovážet na ně černé otroky.

Jižanský kříž pro ně symbolizuje svobodu, nezávislosti a odhodlání žít po svém.

Ostatně, stejná sada otázek by mohla být otevřena ve spojení s vlajkou Tibetu, tedy státu, kde hrálo otrokářství minimálně srovnatelnou roli jako na americkém Jihu. Chtějí pražští intelektuálové zavádět otroctví, když pobíhají s tibetskou vlajkou?

To všechno vede ještě k mnohem obecnější otázce. Je možné zakazovat symboly, pokud nevíme, co je jimi myšleno? A je vůbec možné objektivně určit význam určitého symbolu? Mezi válkami se tím zabývala celá filosofická škola a dospěla k závěrům, které asi nejlépe vyjádřil Ludvig Wittgenstein ve svém pozdním díle Filosofická zkoumání. Zavedl pojem jazykové hry a zdůraznil, že každý symbol má význam pouze v rámci určité konkrétní hry. Vezměme třeba bílý kruh s červeným ohraničením. V rámci určité jazykové hry znamená zákaz vjíždět do určité ulice. V rámci jiné může znamenat třeba slunce. A je představitelné, že by v rámci nějaké úplně jiné mohl znamenat příkaz „zabijte všechny plešaté muže.“ Wittgenstein zdůraznil, že z principu není možné porozumět symbolu zvenčí. Až tím, že vstoupíte mezi trampy a osvojíte si jejich myšlení, až tím pochopíte, co pro ně znamená jižanská vlajka.  Pokud to není z nejrůznějších důvodů možné, je na místě kontrolní dotaz – chcete tímto symbolem vyjádřit, že otroctví je prospěšná instituce?

Až tím, že vstoupíte mezi trampy a osvojíte si jejich myšlení, až tím pochopíte, co pro ně znamená jižanská vlajka. 

Tolik ze sémiotické teorie. Náš dnešní společenský problém spočívá v tom, že se vytvořila skupina lidí, která nejen, že si nárokuje apriorní morální nadřazenost nad ostatními, ale která také tvrdí, že rozumí myšlenkám ostatních lépe než oni sami. Jedině pokrokový intelektuál dokáže určit, co kdo míní kterým symbolem (aniž by vstoupil do příslušné jazykové hry). Pokud to chcete vidět naprosto konkrétně, doporučuji článek Jaroslava Cermana v Deníku Referendum. Brněnský neomarxistický aktivista ví naprosto přesně, co cítí dělník z Jižní Karolíny při pohledu na jižanskou vlajku! Ani stín pochybnosti!

A co horšího, spolu s touto až kouzelnickou nadřazeností přichází také cenzura a dokonce vyhrůžky trestním stíháním. Myslel jste to docela nevinně? Omyl! Aktivisté z příslušného vládního odboru vědí lépe než vy, co jste tím myslel.

Myslel jste to docela nevinně? Omyl! Aktivisté z příslušného vládního odboru vědí lépe než vy, co jste tím myslel.

Základní evropský konsensus posledních více než 50 let přitom je takový, že pouze dva symboly jsou všeobecně uznávány za totalitní: hákový kříž a rudá hvězda, resp. srp a kladivo. Je důležité, aby seznam nebyl rozšiřován.  Pokus regulovat symboly a prostředky, jaké lidé používají ve svých debatách, to znamená vstup státu do sféry stejně intimní jako třeba sexualita. Do sféry, která musí být ušetřena politické kontroly za každou cenu.