Víte, jaká je nejčastější profese členů Trumpova kabinetu? Generálové ve výslužbě. Však už se taky začalo psát o vojenské juntě, vládě vojensko-průmyslového komplexu a magazín Time dokonce vyjádřil obavu ze ztráty civilní kontroly nad armádou.

Nicméně při střízlivém pohledu je vláda plná generálů skvělou zprávou, a to hned z několika důvodů.

Za prvé.  Generálové s vlastní bojovou zkušeností bývají zdrženliví co do válečných konfliktů. Na rozdíl od úředníků v byrokratických aparátech si dokážou představit, jaké je to sdělovat rodině, že tatínek padl při výkonu služby.  Více generálů rovná se méně otevřených konfliktů.

Na rozdíl od úředníků v byrokratických aparátech si generálové dokážou představit, jaké je to sdělovat rodině, že tatínek padl při výkonu služby. 

Za druhé. Armáda je jediná oblast, kde se vládě Spojených států daří.  Ať s Američany sympatizujeme nebo ne, nelze popřít, že vybudovali impozantní bojovou sílu, jaká pravděpodobně nemá v lidských dějinách obdoby. To zahrnuje technologie, organizaci, způsob výcviku i motivaci lidí. Tento úspěch ostře kontrastuje třeba se stavem americké policie, jejíž zásahy proměnily celé čtvrti tamních měst v bojové zóny, dementní zahraniční politikou, sociálními programy, jejichž výsledkem je masová chudoba apod. Zkrátka, budování vojenské mašinérie je jediná oblast, kde se daří. A to i za situace, kdy je armáda pod neustálým tlakem politicky korektních úředníků a aktivistů.

Za třetí a nejdůležitější. Jak správně poznamenal David French v National Review, generálové ve vládním kabinetu znamenají posun od policejní mentality k mentalitě války. Tedy tendenci nepohlížet na další teroristické útoky jako na kriminální činy poblázněných jedinců, ale jako na válečnou akci. A reagovat způsobem, který tomu odpovídá. To je přesně to, co potřebuje nejen Amerika, ale celá západní civilizace.