Jestliže koncepci připravují lidé, pro které je svět redukován na parametry investičních produktů, výsledkem bude další bublina.

Během posledního roku se mi stalo již dvakrát, že jsem publikoval názor v hrubém rozporu s přesvědčením odborné veřejnosti, schytal odpovídající reakci a za pár měsíců došlo na má slova. Tentokrát bych raději pravdu neměl. Tvrdím totiž, že současná reforma povede k rychlejšímu zhroucení důchodového systému, než kdyby vláda nedělala vůbec nic. A tvrdím také, že vadný je samotný závěr Bezděkovy komise, nikoliv jen způsob, jakým jej Nečasova vláda realizuje.

Svou argumentaci jsem podrobně popsal v článku pro CFO World. Zde jen stručně.

1. První, základní a jedinou příčinou současného deficitu důchodového systému je skutečnost, že příliš mnoho Čechů se rozhoduje pro bezdětnost nebo jednodětnost a že ubylo velkých rodin se třemi a více dětmi. Jestliže méně lidí bude pracovat a více lidí bude v důchodu, zbude na každého důchodce méně housek, televizorů, léků, lístků do divadla nebo čehokoliv jiného. K tomu není zapotřebí provádět žádnou složitou analýzu.

2. Zdroje nenarostou tím, že se budou peníze převádět mezi různými fondy ani tím, že se fondy budou privatizovat a zase znárodňovat. Jediným efektem rozdělení do více „pilířů“ může být nepřehlednost a dočasná iluze, že vlastně nic nechybí.

3. Bezděkův návod dává lidem na výběr. Šetři si na důchod nebo investuj do dětí. Pokud se rozhodneš mít více než jedno dítě, rozhoduješ se také pro stáří v bídě. Kapitáni průmyslu a bývalí premiéři si mohou dovolit obojí, lidé s průměrným platem si však budou muset vybrat.

4. Vládní reforma k tomu ještě přispívá tím, že uvaluje daň výhradně na položky typu rohlíků a kojeneckých plenek, zatímco zboží typu luxusních hodinek je vynecháno. Řeči o nutnosti sjednotit sazby není zapotřebí brát vážně, dokud někdo také nevyčíslí, jaké škody jsou způsobeny tím, že existují sazby dvě. Kolik lidí je bez práce kvůli existenci dvou sazeb? O kolik desítek miliard je HDP menší kvůli dvěma sazbám? Samozřejmě, že odpověď je nula. Prostě jen záminka, jak uvalit daň selektivně na chudší rodiny s dětmi.

5. Je tedy jisté, že současné změny povedou k tomu, že se bude rodit ještě méně dětí a disproporce mezi počtem pracujících a důchodců bude narůstat. Pokud někde nevěří, že existuje jasná vazba mezi ekonomickými stimuly a počtem dětí v rodinách, nechť si vzpomene na generaci Husákových dětí nebo přečte nějakou knihu Charlese Murrayho.

Jak to udělat, aby se výchova dětí vyplácela aspoň tolik jako střádání do penzijních fondů?

Nejzajímavější otázka je, jak vůbec někdo mohl přijít s tak pitomou koncepcí a jak je možné, že ji někdo bere vážně. Odpověď je stejná jako na otázku, proč investiční fondy před pár lety nainvestovaly desítky miliard dolarů do technologických firem neschopných vytvářet zisk. Vždyť průměrně inteligentní vesnický řemeslník by viděl, že technologická bublina musí splasknout. Jenže investiční fondy neřídí vesničtí řemeslníci, ale ekonomičtí analytici. Tedy lidé, kteří normální selský rozum nahradili složitými ukazateli a parametry. O pár let později investovala stejná skupina lidí takovým způsobem, že způsobila pád celé světové ekonomiky. To nemůže být otázkou individuální hlouposti. To už je o způsobu, jakým jsou školeni a podle čeho jsou odměňováni.

Kdyby reformu připravovali lidé, pro které není svět redukován na parametry finančních produktů, položili by úplně jinou otázku: Jak to udělat, aby se výchova dětí vyplácela aspoň tolik jako střádání do penzijních fondů?

Původně publikováno 11. 3. 2011 na blog.ihned.cz.