Za prvé. Nedávno jsme přirovnali Trumpovo vítězství k bitvě u Moskvy. Při velmi povrchním pohledu by člověk mohl nabýt dojmu, že od Moskvy nacisté jen ustupovali. Ale není to tak. Hitlerova vojska vyhrála ještě řadu bitev na všech frontách, zlom přišel až v roce 1943. Moskva pouze změnila poměry od děsivé převahy nacistů k vyrovnanému boji. A přesně taková je naše situace. Čekají nás bitvy o každou zemi, okres, město, školu podnik. Síly svobodného světa proti silám islámské totality a jejím pomocníkům (vědomým či nevědomým).

Hraje se o všechno. Není žádná záložní Evropa, kam bychom se mohli přestěhovat. Na druhou stranu, je jasné, že pokud Evropané útok odrazí, budou v takovém rozpoložení, že nenechají přežít režimy v Saudii ani Íránu. A jak před časem správně upozornil Petr Robejšek, války mezi civilizacemi se od válek mezi národy liší tím, že se vedou bez pravidel. Buďme proto vděční za pokojná volební střetnutí. Síly civilizace zvítězily v Itálii a prohrály v Rakousku. Válka pokračuje.

Hraje se o všechno. Není žádná záložní Evropa, kam bychom se mohli přestěhovat.

Za druhé. Potvrzuje se, že k současné situaci patří nevypočitatelnost. Trump měl v Americe jen velmi malou šanci, ale jasně zvítězil. V Rakousku jsme čekali snadné Hoferovo vítězství a prohrál. Situace je nepřehledná. U spousty mocenských skupin a sociálních vrstev nevíme, kam se připojí. Mnozí možná změní stranu. Nikdo nemůže nic říct dopředu. Otevřené jsou všechny možnosti.

Za třetí.  Alexander Van Der Bellen dostal mandát předělat Rakousko na islámskou zemi. Sny o spolupráci na půdorysu bývalého Rakouska-Uherska nebo o Alpské unii skončily nebo jsou alespoň odloženy k ledu. Naopak se vrací politický zeměpis konce 30. let.  Okupační správa v českých zemích. Kolem nás Německo a Rakousko, kde vládnou režimy zla. Naději znamenají Spojené státy americké, které se snad probouzí. Na východě je režim, který není sympatický, ale je v našem zájmu, aby uspěl. Rozdíl proti událostem před 70 lety je v tom, že Velká Británie byla dobyta (Brexit islamizaci nezastaví) a v Itálii a Francii jsou znát naopak výrazné známky odporu.

Sny o spolupráci na půdorysu bývalého Rakouska-Uherska nebo o Alpské unii skončily nebo jsou alespoň odloženy k ledu.