Už několikátý týden plní média dojemné příběhy o nebohých muslimech, kterým v Barmě údajně ubližují tamní buddhisté. Titulky mluví o upalování, pohřbívání zaživa a dalším děsivém násilí. Když si čtenář dá práci a projde celý text, zpravidla zjistí, že se jedná o tvrzení samotných muslimů a že ta tvrzení nejsou potvrzena z žádného nezávislého zdroje.

Média nám nabízí také spoustu fotek ubohých muslimských uprchlíků. Třeba tuhle (ta pochází z agentury Reuters):

Správně vycvičený čtenář nepochybuje. Lidé jsou patřičně hnědí a dobrý neomarxistický bojovník proti rasismu mezi hnědými lidmi nerozlišuje. Pro něj splývají v jeden kus hmoty vhodný pro čerpání dotací. Navíc má žena na sobě šátek, jedná se tedy o muslimku. Fotografie potvrdila pravost vyprávění.

Jenže šťouravému čtenáři připadá něco divné. Islámský šátek neboli hidžáb přece vypadá jinak. Třeba takhle:

A když je ještě šťouravější (nebo když pro něj všichni hnědí lidé nesplývají v jednu masu), ví o fotografiích, jako je tato:

Ta údajná muslimka na obrázku totiž není muslimka nýbrž hinduistka! Celý vtip je v tom, že pod označením „šátek“ se skrývají různé kusy oděvu, které mají naprosto rozdílný účel. V křesťanské, hindské a buddhistické kultuře se ženy krášlí, aby zvýšily svou atraktivitu a přilákaly muže. Když jsou vdané, tak aby svému muži předváděly, že jsou atraktivní i pro jiné muže a se o ně musí i po svatbě hezky starat. V každém civilizačním okruhu to má trochu jinou podobu, ale biologický význam je velmi podobný. Islámský šátek hidžáb naopak ženu zakrývá, aby její atraktivitu snížil. Žena je v islámu něčím majetkem a ten někdo se nechce dělit. Proč by měl přitahovat jiné muže? Ledaže by ji chtěl prodávat jako prostitutku. Není náhodou, že když mladí muslimové vidí nezabalenou ženu, mají tendenci ji za prostitutku považovat. 

Pro kolegy z Centra hybridních hrozeb uvádím ještě srovnání tří ošátkovaných žen z různých kultur.

Co je tedy na úvodním obrázku, když ta žena není muslimka? Na obrázcích jsou hinduisté a buddhisté utíkající  z těch oblastí Barmy, kde muslimové spustili operace vyhlazování nevěřících. Takové operace samozřejmě provádí extrémisté, umírněná islámská většina tomu „jen“ poskytuje zázemí.  Jenže o tom se v mainstreamu nepíše – to by totiž nebylo dostatečně politicky korektní. Pro informace tedy musíte do indického tisku.

Nicméně zůstává skutečností, že na útěku jsou i statisíce muslimů.  Třeba tito.

Evropan ale možná pozná ještě jeden vzorec. Před  20 lety se v srbské provincii Kosovo aktivovala Kosovská osvobozenecká armáda, což byly bandy těch nejhorších islámských extrémistů. Řada z nich dnes působí v jednotkách Islámského státu. Kosovská osvobozenecká armáda zahájila brutální násilí proti srbským obyvatelům Kosova, tisíce zabila a statisíce přiměla k útěku ze svých domovů a ze své země.  To ovšem do západních médií neproniklo. Místo toho jsme četli spoustu zpráv o údajných etnických čistkách vůči muslimům. Tyto zprávy pocházely od velkých nadnárodních neziskovek a částečně přímo od místních muslimů. Až po letech postupně vycházelo najevo, že pracovníci neziskovek vědomě lhali a že „zoufalé muslimské ženy,“ které hovořily do kamery, vůbec nebyly zoufalé, jejich blízcí nebyli mrtví a často ty ženy ani nebyly z Kosova. Ale mezitím už dopadaly bomby NATO na Srbsko a Kosovo bylo vyčistěno od nevěřících.

Člověk nemusí být analytik, aby si všiml, že s Barmou to začíná úplně stejně. Za pár měsíců bude možná český parlament jednat o „humanitární misi.“ Nebo nebude, protože během let, které uplynuly od agrese proti Srbsku, byly české jednotky v tichosti podřízeny německému velení.