Ve videokomentáři pro Novou Buržoazii jsem řekl:

Emmanuel Macron se dostává do pozice nenáviděného diktátora, ale nezdá se, že by mu to vadilo. Konec konců, z jeho pohledu je podstatné, co si myslí Angela Merkelová nebo Georg Soros.  Jak o něm smýšlejí francouzští dělníci a zemědělci, to mu může být úplně ukradené.  To je vidět z okázalého zneužívání moci. Třeba tenhle týden se dostala ven zpráva, že platí skoro 10 000 eur měsíčně za svou osobní péči o pleť. Tedy ne on, ale francouzští daňoví poplatníci.

Emmanuel Macron si to může dovolit, protože Francie už přestala být demokracií, takže se nepotřebuje na nikoho ohlížet.

Emmanuel Macron si to může dovolit, protože Francie už přestala být demokracií, takže se nepotřebuje na nikoho ohlížet. Demokracii totiž nepoznáme podle toho, že se v té zemi ještě konají volby. Volby jsou k tomu, aby lidé mohli zvolit do čela státu svého zástupce, který bude dělat to, co oni chtějí. Potom je země jednotná, potom se vláda může opírat o podporu lidu, potom může dělat i třeba některé těžké kroky.

Jenže dnešní francouzský model je založený na tom, že se představitelé všech vládnoucích stran dohodnou s velkými bankami, najdou společného kandidáta, reklamní agentury provedou masáž, on dostane nějaké hlasy, které při nízké volební účasti stačí k vítězství a takto ustavený diktátor vládne čtyři roky. Na občanská práva se neohlíží, na ústavu se neohlíží. V tisku funguje cenzura, takže je nekritizovatelný.

Takže od Macrona čekejme to nejhorší. Nejen vůči nám, ale i vůči Francouzům. Není to diktátor, kterému by leželo na srdci blaho země a bezpečnost vlastního lidu. Je to diktátor, kterému leží víc na srdci hebkost vlastní pokožky. Špinaví pracující… fuj. To není nic pro Emanuelka.

Celé video můžete shlédnout zde.