Stručná mapa politické scény těsně před volbami.

Obyvatelé České republiky mají hloupý zvyk plést si parlamentní či prezidentské volby s výběrem Superstar. Snaží se odměnit nejsympatičtějšího kandidáta nebo nejsympatičtější stranu. Pro ty, kdo postupují tímto způsobem, žádnou radu nemám. Záleží na osobním vkusu – někdo hodí hlas kandidátce s největším poprsím, jiný kandidátovi s nejsrovnanějšími zuby a další zase tomu, kdo dokáže nejlépe vyprávět o morálce. Žádný podstatný rozdíl v tom není.

Ale pokud patříte k té menšině, která tuší souvislost (byť velmi slabou) mezi volebním výsledkem a svými životními šancemi, můžete se mnou projít následující úvahu. Tato úvaha je zároveň mým doporučením koho volit. Jedná se tedy o tzv. „endorsement“, jak je známe z anglosaských zemí.

Českou společnost můžeme rozdělit v zásadě do dvou skupin – někteří patří k elitám, jiní jsou označování za burany.

Příslušníci elit jsou většinou chytří, vzdělaní, schopní a kultivovaní. Umí proniknout do médií, umí si sáhnout na dotační peníze, umí využívat regulací ve svůj prospěch. Mohou se ucházet o místa kapitánů korporací či vysokých evropských byrokratů. To jsou ti, kdo v posledních 10 letech určují podobu EU a kdo na tom vydělávají.

Burani jsou obyčejní lidé, kteří se živí normální prací. Většinou nejsou nijak zvlášť chytří, rozhodně nejsou příliš vzdělaní a kultivovaní a nemají ani ambice řídit či zachraňovat svět. Z jejich pohledu je dosavadní vývoj EU jedna velká katastrofa – nezaměstnanost, neustálé zvyšování životních nákladů, a zavádění dalších a dalších opatření proti lidem, kteří si nemohou dovolit nové auto ani dům z kosmických úsporných materiálů. Když si jde manažer zahrát golf, dostane dotaci. Když si chce dělník zapálit startku, je na něj uvalena speciální daň nebo zákaz. Ohledy vůči buranům se prostě nepěstují.

Kdo je spokojen s tím, jak si čeští političtí profesionálové v posledních 10 letech počínají, nechť volby vynechá.

Pokud patříte k té první skupině, máte široký výběr, koho volit: ČSSD, KDU-ČSL, ANO, TOP09, KSČM. To jsou osvědčení a fanatičtí bojovníci za práva elit. Můžete se spolehnout, že udělají všechno pro to, aby se těm nahoře žilo ještě lépe a těm dole ještě hůře. Tyto strany se liší především barvami plakátů poutavostí sloganů. Spojuje je i to, že když se tomu nemohou vyhnout, všichni stejně lžou. Jako např. když v posledních týdnech před volbami slibují, že nezavedou euro bez referenda. Samozřejmě, že zavedou! Nikdo z nich neuvažuje ani na vteřinu, že by mohl sliby splnit. Co je slíbeno buranovi, to se přece nepočítá. V jazyce elit se takovému postoji říká „odpovědnost.“

Zmíněná skupina stran je zajímavá i tím, že se jim započítá váš hlas, pokud zůstanete doma. Kdo je spokojen s tím, jak si čeští političtí profesionálové v posledních 10 letech počínají, nechť volby vynechá.

Pak je tu skupina politických uskupení, která by chtěla dělat elitám pomyšlení, ale nikdo o ně nestojí. Pokouší se tedy vnutit a vlísat, ale marně – Zelení, Evropští demokraté, LES, Paroubkovci a pár dalších. V poslední době jejich řady rozšířili i dříve opoziční piráti. Bývalí rebelové dokonale zkrotli, ochotně lížou ruce evropské byrokracii a čekají na dotaci. Volič tak má zajímavou volbu –může tentýž politický program koupit od plešatého Teličky nebo od Bartoše s dready. O tom je přece demokracie! Nebo ne?

 Postavit se na odpor elitám je méně populární a proto je nabídka mnohem menší. Za zmínku stojí v podstatě jen dvě strany – Svobodní a Úsvit

Zvláštní případ představuje ODS. Původně byla založena spíše jako strana dolních 90%, v posledních 10 letech důsledně hájí zájmy elit, ale už dva měsíce tvrdí, že se to změnilo. Možná to někteří i myslí vážně, kdo ví. Kdo má rád adrenalin, může si na ně vsadit.

Pokud ale patříte k dolním 95%, je výhodnější volit opozici. Jenže postavit se na odpor elitám je méně populární a proto je nabídka mnohem menší. Za zmínku stojí v podstatě jen dvě strany – Svobodní a Úsvit. Ani u jedné z nich nemáte úplnou jistotu, že překročí hranici pro vstup do parlamentu, ale aspoň jste to zkusili. Pro obě strany mluví i to, že by v Evropském parlamentě působili v rámci většího seskupení důsledně opozičního vůči evropské byrokracii.

Svobodní jsou strana, jak má být. Velký počet členů, důsledně demokratická struktura, promyšlený program, naprosto žádné skandály… a konečně po letech profesionální kampaň a stoupající preference. Podle svého nejlepšího svědomí je mohu doporučit jako skvělou volbu. Úsvit nabízí kandidáty bez minulosti a velmi nejasných názorů, má v programu pár vyložených hloupostí, a navíc působí dojmem, že se jim hroutí volební kampaň, ale rozhodně zaslouží ocenění svým zápalem pro přímou demokracii. Takže ani tady neuděláte velkou chybu.

Abych na někoho nezapomněl. Je tu ještě pár skutečně opozičních uskupení, kde najdete sympatické lidi i psychiatrické případy. Tyto strany pravděpodobně získají hlasy svých kandidátů, a pokud se budou hodně snažit, možná i svých manželek. Můj názor je, že se absolutní amatérismus nemá podporovat. Nicméně máte vysokou šanci, že pokud jim hlas dáte, přijdou vám poděkovat osobně. Bude to jediný hlas získaný mimo okruh úzké rodiny.

Na závěr shrnutí: Doporučuji volit Svobodné a kroužkovat kandidáty, kteří nejsou městskými intelektuály. Chybu neuděláte ani Úsvitem přímé demokracie. Pro toho, kdo má rád adrenalin, je tu ODS. Pokud je čtenář náměstkem ministra nebo konzultantem specializovaným na administraci evropských dotací, nechť si naopak vybere kteroukoliv z vládních stran, KSČM nebo TOP09.

Původně publikováno 21. 5. 2014 na blog.ihned.cz.