„Kdo byl latentní socialista, Covid z něj udělal reálného,“ napsal na Facebook historik Jan Frank, kolega z České společnosti pro civilizační studia. Honza je beznadějný promořovač, ale má skvělé postřehy.
Debata, která následovala po návrhu VK mladšího zakázat cenzuru na sociálních sítích, byla minimálně tak zajímavá jako návrh samotný. Pro mnoho lidí byl průběh té debaty vlastně šokující. Ukázalo se totiž, že ti, kdo se už mnoho let zaklínají lidskou svobodou, jsou připraveni spolupracovat na zničení matky všech svobod – svobody projevu. Jaké pokrytectví!
Cenzura na sociálních sítích dostala mnohé solidní pravicově smýšlející občany do prekérní situace. Likvidace svobody projevu a centrálně řízená manipulace politické diskuze se jim pochopitelně nelíbí. Jenže pokus o řešení naráží na dogmata pravicové ortodoxie – soukromá korporace si přece může dělat, co chce, a stát ji nesmí omezovat. Však taky není náhodou, že fanatičtí neomarxisté najednou objevili neuvěřitelnou citlivost pro ochranu soukromého vlastnictví, žel však pouze pro ochranu vlastnictví několika největších světových korporací.
Výročí studentské revolty 17. Listopadu 1989 opět rozvíří debatu, jestli bylo lépe v 80. letech nebo dnes. Tzv. pravice, tedy establishment, bude dnes na Václavském náměstí opakovat navyklé fráze, které vychází ze dvou základních tezí:
Dostalo se mi pokárání od kolegy blogera Jana Macháčka za to, jsem položil rovnítko mezi New York Times a Právo.
Takové rovnítko může znamenat dvojí. Za prvé. NYT jsou ideově ostře vyhraněným listem tlumočícím názory radikální levice. Za druhé. Právo má srovnatelnou profesionální úroveň jako proslulé neworské noviny. Pravda je obojí.
Rozjitřená atmosféra kampaně opadla. Jedni se snaží pracovat, druzí si lížou rány a doufají, že to příště bude lepší. Takže je tu konečně prostor věcně se podívat, jak letošní parlamentní volby dopadly a proč dopadly právě takto.
V druhém kole budeme vybírat mezi tradičním socialistou Zemanem a arogantním levicovým extrémistou Schwarzenbergem.
Kníže má brilantní marketing, a tak se mu podařilo prezentovat se jako jediný silný kandidát pravice. To je image, s kterou nejspíš půjde i do druhého kola. Je tedy dobré osvěžit paměť a připomenout, že nikdy nebyl pravicovým a dokonce ani středovým politikem.
Článek byl napsán pár dnů po Obamově znovuzvolení:
Amerika přechází od tradičního anglosaského modelu, založeného na střídání vlád, k modelu skandinávskému, v němž pravidelné volby fungují jako potvrzení jediné vládnoucí strany.
Stejné procesy, jaké změnily americkou společnost, probíhají i v některých evropských zemích. Můžeme čekat velmi podobný výsledek.
