Kdyby se někteří lidé věnovali rozkrádání místo vylepšování světa, žilo by se nám všem lépe.

Pozastavil jsem se nedávno nad tím, že zatímco v podnicích se zoufale snaží udržet pracovní místa nebo dokonce vytvořit nová, úřad ombudsmana vynakládá tisíce člověkohodin na to, aby jim to ztížil.

Jestli se rychle nevzpamatujeme, budeme na jakešovskou dobu vzpomínat jako na časy svobody.

Proč se bojím, že nám zlomyslná radost rychle zhořkne.

Co udělají policisté, když dojde ke zločinu, veřejnost volá po potrestání viníků a oni stále nemají pachatele? Všechny policie na světě jsou v tom v zásadě stejné. Když tlak veřejnosti a nadřízených začne být neúnosný, najdou si nějakého chudáka, který se nedokáže bránit, a který je dostatečně nesympatický. Toho pak předhodí veřejnosti jako domnělého viníka.

Růst stínové ekonomiky přináší naději statisícům lidí. V oficiální ekonomice pro ně totiž místa nebudou.

Po měsících, kdy jedna katastrofická zpráva následuje za druhou, většina odvětví klesá a další tisíce lidí přicházejí o práci, se konečně objevil sektor, kterému se daří. Podle před pár dny publikované studie roste stínová ekonomika o solidních 10%!

Co by se stalo v komerční organizaci, kdyby se dostala do podobné situace?

Ve sporech o tom, kdo toho kolik ukradl v pražském dopravním podniku, a kdo za to může, se vytratilo to skoro nejdůležitější. Že se organizace chová přesně podle učebnic teorie veřejné volby, které ukazují, jak zaměstnanci (a zejména manažeři) byrokratických aparátů dokážou vždy přelstít zadavatele a využít každou situaci ve svůj prospěch.

Jestliže někdo tvrdí, že se má méně krást a přitom chce zachovat stát v současném rozsahu, je buď pokrytec, nebo hlupák.