Neuvěřitelný nárůst národní i nadnárodní byrokracie, která se vymkla všem pravidlům a omezením, vede k tomu, že státní správa přestala sloužit občanům. A namísto toho ohrožuje jejich svobody, devastuje ekonomiku i školství, snižuje životní úroveň, vytváří sociální problémy a svým přístupem k imigraci a islámu dokonce ohrožuje fyzické přežití obyvatelstva. Naposledy v Paříži a Bruselu. Tato byrokracie také podporuje šíření ideologií, které podvracejí myšlenkové základy svobodného světa.

Multikulturalismus je zlo, stejně jako hydra nikým nevolených bruselských politiků a úředníků. Stojíme na historickém rozcestí. Jde o zachování nejen naší národní identity, ale také o zachování identity ostatních evropských národů. Model unifikované Evropské unie je slepá cesta. Je třeba vrátit se před Maastricht a Evropu rozvíjet jako Evropské společenství dobrovolně spolupracujících národních států.

Multikulturalismus je zlo, stejně jako hydra nikým nevolených bruselských politiků a úředníků.

Islám není jenom náboženství, nýbrž především ideologická, politická a právní doktrína. Tato agresivní doktrína někdy také bývá označována jako islamismus. Není slučitelná s naším právním řádem, natož s Listinou základních práv a svobod, jež je součástí naší Ústavy. Proto musí být na území našeho státu postavena mimo zákon.

Země západní Evropy tento virus již poškodil. Prioritou naší zahraniční politiky by proto v této době mělo být posilování spolupráce v rámci zemí V4 s přesahem k pobaltským a některým balkánským zemím a Rakousku. Naprosto jednoznačná je také podpora Izraele. V nadsázce se dá říct, že právě v Izraeli se bojuje o Evropu. Zahraniční politika České republiky musí mít více azimutů. Za všech okolností ale platí, že musí být nezávislá a na první místo musí řadit zájmy vlastních občanů.

Potřebujeme „švýcarizaci“ a „bavorizaci“ naší země. „Švýcarizací“ rozumíme efektivní státní správu, promyšlenou obranu země včetně existence domobrany a využití prvků přímé demokracie, „bavorizací“ model bavorského ekonomického zázraku. Potřebujeme napravit náš ekonomicko-hospodářský prostor, poničený nadnárodními korporacemi a jejich vládními a parlamentními přisluhovači.

Potřebujeme „švýcarizaci“ a „bavorizaci“ naší země.

Ekonomika státu nesmí podléhat zločinným bruselským regulacím. Systém eurodotací je semeništěm korupce a rejdištěm zlodějů a nepracujících pseudointelektuálů z tzv. neziskovek. Tento systém ničí volnou soutěž a slouží k ovládání národních vlád.

Nevládní neziskovky, ve skutečnosti spíše vládní „ziskovky“, které zasahují do politiky, musejí být odpojeny od veřejných rozpočtů. Neziskovky financované ze zahraničí musejí podléhat podobné kontrole jako kupříkladu ve Spojených státech amerických.

Veřejnoprávní média neslouží veřejnosti, nýbrž pouze jedné názorové skupině. Proto je nutné zrušit tzv. koncesionářské poplatky, které jsou navíc neefektivní, iracionální a asociální. Ve skutečnosti je to jen další daň. Veřejnoprávní média potřebují odtučňovací kúru. Jejich zpravodajství a publicistiku, dosud ovládané „pravdoláskovními“ bratrstvy, je třeba z gruntu provětrat a otevřít celému názorovému spektru.

Potřebujeme standardní politický systém, jenž je soutěží idejí, nikoli přehlídkou špíny házené na protivníky, ba dokonce kriminalizací politické konkurence. Škod, které napáchaly nejrůznější NGOismy, humanrightismy a další -ismy, už také bylo dost. Potřebujeme poctivou a skutečně nezávislou policii a justici. Stav, kdy demonstrativní boj proti korupci je větším problémem než korupce samotná, neboť paralyzuje veřejnou správu a její rozhodovací mechanismy, je naprosto neúnosný.

Stav, kdy demonstrativní boj proti korupci je větším problémem než korupce samotná, neboť paralyzuje veřejnou správu a její rozhodovací mechanismy, je naprosto neúnosný.

Nikoli oligarchové, nýbrž střední třída je pilířem státu. Lidé, ať už se živí hlavou či rukama, musejí volně dýchat. Nesmějí být šněrováni ani Bruselem, ani vlastní zrádnou vládou či kolaborujícím parlamentem. Cesta kupředu nevede přes nové zákony a regulace, nýbrž přes redukci a zjednodušení těch starých.

Pokud pomineme rétorická cvičení bez jakéhokoli reálného dopadu, je zřejmé, že žádná ze stávajících politických sil není odhodlána tyto problémy řešit. Proto Česká republika potřebuje stranu, která bude zdegenerovaným partajím zdejšího politického mainstreamu principiální opozicí a která občanům nabídne hodnověrnou alternativu. Naše země potřebuje národně orientovanou, euroskeptickou, v ekonomických otázkách liberální a v otázkách sociálních a kulturních konzervativní politickou stranu.

Právě takovou stranu jsme rozhodnuti vybudovat.

Česká republika musí být suverénní zemí se svobodnými a hrdými občany. Svoboda je cesta k prosperitě a prosperita je cesta ke svobodě!

Prvními signatáři Manifestu Alternativy pro Českou republiku jsou:

Petr Hampl, Eva Hrindová, Petr Štěpánek, Vladimíra Mročková, Martin Konvička, Jaroslav Zvěřina, Tomáš Haas, Radim Hreha, Petr Paulczynski

PS: Svůj podpis můžete připojit i vy, a to mailem na adresu alternativaprocr@gmail.com. Na vaši mailovou adresu vás poté budeme průběžně informovat o našem dalším postupu včetně ustavení krajských organizací a způsobu, jak se stát členem ApČ.