Rozjitřená atmosféra kampaně opadla. Jedni se snaží pracovat, druzí si lížou rány a doufají, že to příště bude lepší. Takže je tu konečně prostor věcně se podívat, jak letošní parlamentní volby dopadly a proč dopadly právě takto.

Ačkoliv to vypadalo na jasné vítězství levice (otázka zněla pouze, zda dvě hlavní levicové strany budou mít jasnou většinu nebo budou muset spoléhat na „přeběhlíky“), máme perspektivu nejsilnější pravicové vlády od vzniku České republiky. Chceme-li tomuto na první pohled šokujícímu výsledku porozumět, podívejme se nejdříve na nejčastější omyly, které se vyskytují v analýzách komentátorů nebo samotných aktérů.

Omyl první: Výzkumy veřejného mínění selhaly
Ve skutečnosti se potvrdilo, že výzkumy fungují. Ale jen málokdo jim věřil. Stalo se přibližně toto. V posledních březnových dnech vyměnila ODS volebního leadera, o pár dnů později zahájila masivní kampaň. Přibližně v polovině dubna se voliči dali do pohybu – rovnováha založená na tom, že jedni volili levici z odporu k Topolánkovi a druzí pravici ze strachu před Paroubkem, přestala fungovat. Protože agenturám ale trvá nějaké dny, než sečtou výsledky, sestaví tabulky a vše zveřejní,  byl tento pohyb zřetelný až v polovině května.  Kdo věnoval pozornost údajům o tom, KDY byl výzkum proveden (agentury to uvádějí), mohl trend přesunu voličů doprava jasně vidět.  Podstatná část „expertů“  však místo toho spekulovala, zda majitelem té které agentury není agent KGB. Nedá mi to, abych s určitou dávkou pýchy nepřipomenul svůj komentář z 24.5., kde jsem napsal, že ODS stahuje náskok. Stačilo se podívat na zveřejněná data.

Omyl druhý: ODS volby vlastně nevyhrála
Ve skutečnosti každý, kdo volil Top 09 (a nejspíš i podstatná část voličů VV) počítal s tím, že pomáhá Nečasovi do křesla předsedy vlády. V tomto ohledu pomohla změna ve vedení ODS a následná kampaň i politickým partnerům. ODS je dnes schopna sestavit silnější a stabilnější vládu než před čtyřmi lety, kdy volby „vyhrála“.

Dnešní ČSSD je stranou, která důsledně hájí zájmy dlouhonohých blonďatých manažerek a homosexuálních módních návrhářů.

Omyl třetí: ČSSD prohrála kvůli nepřízni médií
Ve skutečnosti byla ČSSD schopna vyhrát i navzdory nepřízni médií. Bylo tak tomu do konce dubna. Kdyby sociální demokraté lépe zvládli vlastní kampaň a dokázali přiměřeně reagovat na změny v ODS (například výměnou Paroubka Pecinou), mohli nepřátelství novinářů snadno překonat. Ostatně, Věci veřejné dosáhly dobrého výsledku navzdory stejně nepřátelskému naladění českých novinářů.

Omyl čtvrtý: Programy a vize zvítězily nad politickým marketingem
Ve skutečnosti ještě měsíc před volbami jasně dominoval marketing nad volebními programy. I poslední předvolební výzkumy potvrdily, že voliči programy nečtou. A že by se česká veřejnost během několika týdnů změnila a přestala reagovat na plakáty? Pravděpodobnější hypotéza je ta, že sociálně demokratická kampaň prostě nebyla správně vedená a že naopak vyrovnání reklamních ploch bylo jedním z klíčových faktorů posunu směrem k ODS.

Omyl pátý: ČSSD prohrála, protože nebyla orientována na obyčejné pracující, ale spíš na levicové intelektuály
Ve skutečnosti byla kampaň přesně cílena na obyčejné lidi a jejich potřeby. Převádění pravomocí do Bruselu nebo další zvýhodňování homosexuálů nebylo vůbec zmíněno, ani okrajově. Je pravda, že dnešní ČSSD je stranou, která důsledně hájí zájmy dlouhonohých blonďatých manažerek a homosexuálních módních návrhářů a pro obyčejné lidi má jen nezaměstnanost, zdražování a všeobecnou buzeraci.  Ale nezdá se, že by si to chlapi z fabrik a prodavačky z konzumu uvědomovali.

Omyl šestý: Lidovci zmizeli z parlamentu, protože nebyli dost katoličtí
Ve skutečnosti lidovci doplatili na neuvěřitelně mizerně vedenou kampaň. Je s podivem, že dospělí lidé s určitou politickou zkušeností jsou schopni vyprodukovat něco tak amatérského. Důslednější zaměření na praktikující katolíky by nijak nepomohlo. V této skupině měli lidovci dost hlasů a není realistické počítat, že by se mohli přiblížit k 90 nebo 100%. Žádná skupina, s výjimkou amerických černochů, nevolí zcela homogenně.

Jaký byl tedy skutečný důvod prohry sociálních demokratů? Špatné načasování kampaně! Svou kampaň koncipovali tak, jako by volby měly být v polovině dubna. V politologickém jazyce „dosáhli vrcholu příliš brzy“ (peaked too early). To je fatální chyba a je záhadou, jak se jí mohli tak prvotřídní profesionálové dopustit. Místo koncovky, která měla být připravena, jsme viděli jen vyčerpaného Paroubka, zbytečné drobné chyby a čekání na konec. Jako by si nějaký fotbalový tým myslel, že zápas bude trvat 70 minut a teprve v 71. minutě zjistil omyl. 

My se ale nemylme. Kdyby sociální demokraté lépe naplánovali kampaň, sestavoval dnes vládu Jiří Paroubek. O vyspělosti české společnosti neříká výsledek vůbec nic.

Původně publikováno 29. 6. 2010 na blog.ihned.cz.