Ohlédnutí za týdnem (buransko-sociologické postřehy) ze 13. července:

Již desítky let nebylo rozdělení mezi vládou lidem v České republice tak hluboké jako dnes. A vláda se po několika týdnech manévrování pochlapila k jasnému prohlášení, že hranice nezavře, bude přijímat i ty kolonisty, kteří představují dramatické bezpečnostní riziko a ani řecká tragédie ji nepřinutí přemýšlet o výjimce ze zavedení eura. V listopadu 1989 bylo v našich zemích více příznivců pokračování Jakešova režimu, než kolik lidí dnes podporuje tyto vládní kroky.

V takové situaci není divu, že ministr vnitra objevil sympatie ke svým předchůdcům Bachovi a Metternichovi a že začíná vyhrožovat občanům. O nic jiného se nejedná. Šibeničky a popravčí špalky, jakkoliv je lze pokládat za nechutné, byly v posledních 20 letech běžnou součástí demokratické diskuze. Nyní už nebudou. Od nynějška má hranice svobody určovat policie, nechal se slyšet ministr Chovanec. Ano, slyšíte správně! Nemají to být nezávislé soudy, ale policie podle pokynů ministra vnitra. Vítejte v Metternichově!

Velký proces s xenofoby? Ani náhodou!
Nyní by byl na místě exemplární proces s odpůrci. Můj odhad ale je, že k němu nedojde. Dokonce ani Bohuslav Sobotka není tak hloupý, aby si nedokázal spočítat, co by se zemí udělal mediálně sledovaný proces s Martinem Konvičkou obhajovaným Klárou Samkovou. Zvláště kdyby na vládní straně byla nějaká pologramotná superhvězda typu Ivo Ištvana. Ani ten Brixen už nemáme a poslat Konvičku do Broumova, to by nějak nebylo ono.

Dokonce ani Bohuslav Sobotka není tak hloupý, aby si nedokázal spočítat, co by se zemí udělal mediálně sledovaný proces s Martinem Konvičkou obhajovaným Klárou Samkovou.

Rozumbradové z kaváren ovšem nemají žádnou konkrétní odpovědnost a mají i mnohem méně soudnosti (to je důsledkem toho, že se neustále navzájem kontrolují a kádrují, zda jsou všichni dost politicky korektní). Z médií proto budeme slyšet poměrně intenzivní volání po zásahu proti "xenofobům" a povzdechy nad takzvaně populistickou či nerozhodnou vládou.

Jako četníci za protektorátu
Velké procesy tedy nečekejme, drobné šikanování ano. Období, do něhož jsme vstoupili, tak bude zvlášť obtížné pro policisty a další příslušníky ozbrojených sil. Budou řešit otázku dvojí loajality, stejně jako za protektorátu. Většina tehdejších četníků byli dobří vlastenci, jenže zároveň podléhali rozkazům, které zprostředkovaně pocházely od nacistické okupační správy. To je stavělo do složitých situací.

Přesně stejně jsou na tom dnešní policisté. Jejich srdce je většinou na straně lidu, jenže jim velí jim vláda, která už zemi fakticky prodala. Vláda, která se chystá zaplavit naši zemi islámskými kolonisty a policii bude využívat především k represi vůči původnímu obyvatelstvu.

Komu se budou hodit údaje z elektronické evidence?
Pokud se vláda opravdu odhodlá k represi vůči občanům odmítajícím islamizaci, budou nás hodně mrzet všechny systémy elektronického sledování, které tak snadno prošly. Od začátku bylo jasné, že nepovedou ke zvýšení daňových výnosů. Bystřejším lidem muselo být také jasné, že Andrej Babiš nepotřebuje nahlížet do údajů, komu který hospodský prodal párek. Státní byrokracie si cíleně vytvořila nástroj "pro všechny případy".

Bystřejším lidem muselo být také jasné, že Andrej Babiš nepotřebuje nahlížet do údajů, komu který hospodský prodal párek. Státní byrokracie si cíleně vytvořila nástroj "pro všechny případy".

Teď musíme počítat s tím, že pokud někdo bude veřejně vystupovat proti islámu, pak státnímu úředníkovi stačí lousknout prsty a odstřihne jeho zaměstnavatele od zakázek. A že budou i další možnosti - co když islamofilní úředník odhadne váš malý domeček na 20 milionů a zabaví ho? Máte dost peněz na několik let soudů? Netvrdím, že když to připravovali, mysleli na islamizaci. Tvrdím ale, že věděli, že se jim to může v budoucnu hodit!

Kam se nám ztratila opozice?

Proč ani tahle situace dramaticky nezměnila volební preference? Protože dosud chybí opozice (nepočítáme-li partu bezvýznamných úředníčků, klaunů a lidí s děsivě pošramocenou pověstí). Volič má tedy na výběr, zda bude vládu nadále podporovat nebo raději zůstane doma. Když už mluvíme o opozici, neměli bychom zapomínat, že i opoziční politiky platíme ze svých daní. Platíme je za to, že vládě nic nedarují, a že když začne ministr vnitra ignorovat zákony a vyhrožovat lidem, opozice na něj "vystartuje", v lepším případě ho dokonce dostane k soudu!

Když už mluvíme o opozici, neměli bychom zapomínat, že i opoziční politiky platíme ze svých daní. Platíme je za to, že vládě nic nedarují...

Jenže to vypadá, že mají úplně jiné starosti. Naše peníze si klidně berou, ale dny kritické pro přežití národa buď tráví u vody, nebo dokonce přemýšlením, jak si islamizací nahrabat. Až na Jana Zahradila, který obhajuje vojenský zásah proti Kurdům, tedy veřejně vystupuje na straně islámského státu.

Tím se dostáváme na opozičního leadera toho typu, jakým byl před 20 lety Miloš Zeman, když otevřel téma „tunelování" a „spálené země", udělal z něj téma národní, nevšímal si mediálního posměchu a během tří let přivedl okrajovou straničku (jakou byla ĆSSD v době jeho příchodu) k volebnímu vítězství.

Konvička a ti druzí
Už před časem jsem napsal, že dnes vidím jen postavy se schopností stát se takovými opozičními leadery. Tedy stát v čele lidové vzpoury proti státním a korporátním byrokratickým aparátům, které nejdřív těžce poškodily ekonomiku, teď se pokouší zničit sexualitu a intimitu, ale především se jednoznačně postavily na stranu islámských agresorů proti místním lidem.

Dnes doplním, že dle mého skromného názoru jsou to Martin Konvička a Václav Klaus mladší. Třetím vzadu je Tomáš Pajonk, který je momentálně uzamčen v zombie straně Svobodných, ale má obrovský potenciál. Celý zbytek opozice jsou úředníčci čtvrté kategorie nebo lokální hráči. Snad až na Tomia Okamuru, který ovšem ještě musí dokázat, že není mužem minulosti a že dokáže vybudovat lidové hnutí.

Kdo nemá odvahu být za blázna, nebude nikdy státníkem
Opoziční leader musí být člověk s jasnou vizí. Ta vize pro něj musí být důležitější než osobní prospěch. Musí být houževnatý, potřebuje hodně odvahy a nesmí se rozplakat, když čte v médiích ten den už desátý článek o tom, že je zločinec. Musí to být týmový hráč (spíš první mezi sobě rovnými než velký vůdce) a musí mít srdce pro své spolupracovníky. Takový byl Winston Churchil, takový byl Ronald Reagan. A takový musí být i ten, s kým uhájíme svou zemi!

Každý velký politik v demokratických režimech prošel obdobím, kdy byl vysmíván, pak obdobím, kdy byl označována za nebezpečného extrémistu a nakonec obdobím, kdy začal být uctíván.

A vlastně ještě něco. Každý velký politik v demokratických režimech prošel obdobím, kdy byl vysmíván, pak obdobím, kdy byl označována za nebezpečného extrémistu a nakonec obdobím, kdy začal být uctíván. Pokud někdo nemá odvahu projít prvními fázemi cyklu, není státník.

Tolik buransko-sociologické postřehy. Nashledanou za týden.

Publikováno na www.literarky.cz