Jak se liší novinář od propagandisty? Mimo jiné zvědavostí. Novinář vidí nové téma, zajímá je a je opravdu zvědavý, jak to vlastně je. Věnuje čas tomu, aby to zjistil, a když má jasněji, rozdělí se o svá zjištění se čtenáři. Poctivý novinář pochopitelně nemá chuť psát o něčem, co už je známo.
Sociolog Petr Hampl varuje před společenskými tenzemi, které nás po pandemii čekají. Na rovinu říká, že pokud si korporace a neziskový sektor budou chtít udržet svůj dosavadní standard, pro zbytek populace to bude znamenat zásadní zchudnutí. A první náznaky ukazují, že velcí nadnárodní hráči své zvyky měnit nemíní.
Čím to je, že je nová generace tak strašně náročná? V relativně nedávných dobách nebylo vzácné, že manželé s dětmi žijí ještě mnoho let po svatbě u rodičů.
600 nebezpečných slov o zametání nepohodlné pravdy pod koberec
O Pirátské straně zpravidla nepíšu. Jsou mi názorově tak vzdálení, že na tom, co dělají a říkají, nemám co komentovat. Nicméně určité zklamání přece jen cítím. Po jejich minulém volebním úspěchu jsem čekal, že budou aspoň troch antisystémoví. Že budou zábavní a že budou rozbíjet zažité byrokratické rutiny.
Pavla Novotného, řeporyjského starosty a chráněnce předsedy ODS, můžeme mít rádi nebo ne, ale rozhodně ruskou televizi totálně dostal. Rusové proti němu mohli postavit jiného klauna. Ti dva mohli po sobě metat šlehačkové dorty, a mohla to být pro všechny skvělá zábava.
Opět byla rozvířena otázka sirotků z Afghánistánu a Sýrie. Schwarzenberg se nechal slyšet na téma nedostatku sociálního cítění. Kde bylo jeho sociální cítění, když ve funkci ministra zahraničí prodával dva nezletilé české občany cizí mocnosti za dotace? Totéž platí pro celou bandu jeho přitakávačů...