Despocie? Ne, zhroucení

520 nebezpečných slov o unikátní dějinné situaci

Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské a brněnské kavárně záchvaty vzteku

Z učebnic dějepisu známe takových období celou řadu. Proběhne revoluce nebo jiná náhlá změna režimu. Zhroutí se mocenská struktura, zhroutí se represivní aparát, a s nimi i možnost vymáhat právo. Objevují se pokusy trestat exponenty starého režimu. Jsou to pokusy chaotické, často v nich hraje klíčovou roli osobní nevraživost, a mnohdy jsou terčem lidé, kteří se s tím starým režimem nijak nezapletli. Na druhé straně se policisté a soudci neodvažují řešit běžné kriminální činy. Společnost upadá do chaosu, a po čase z toho chaosu vzejde nový systém vymáhání práva. Někdy spravedlivější, jindy tyranštější.

Taková situace je vždy způsobena tím, že nižší třídy, skutečně nebo domněle utlačované, rozbily společenský řád.

Naše dnešní situace je historicky unikátní tím, že společenský řád rozbila mocenská elita. Ti nejprivilegovanější. Něco podobného dosavadní dějiny neznají.

Naše dnešní situace je historicky unikátní tím, že společenský řád rozbila mocenská elita. Ti nejprivilegovanější.

Zmizela schopnost vymáhat dosavadní zákony. V posledních dnech jsou noviny plné případu německé teroristky, která zaútočila na italskou policii, porušila snad všechny existující zákony a normy, a nejenže nebude potrestána, nýbrž se ještě drze vysmívá a podává žaloby. Jak sama přiznává, šlo jí hlavně o to, aby otevřela cestu k tomu, že zákony přestanou platit. Jenže to je jen nejviditelnější příklad. Před pár dny přiřkl francouzský soud omluvu a odškodnění džihádistovi, který pomohl zorganizovat teroristický útok s více než stovkou mrtvých. A v pozadí jsou tisíce nebo možná desetitisíce případů, kdy jsou migrantům tolerovány takové násilné trestné činy, které by ještě před pár lety znamenaly mnohaleté vězení. Konec konců, i Evropská komise okázale pohrdá vlastními předpisy.

Nevstoupili jsme do éry despotického vládce, nýbrž do éry běsnícího lepšodavu.

Zločinci trestáni nejsou, ale každý občan může být terčem postihu. Nejkřiklavějším příkladem z poslední doby je Tommy Robinson vězněný za uplatňování toho nejzákladnějšího občanského práva. I kdybychom teoreticky připustili, že ve Velké Británii může existovat bizarní zákon omezující svobodu projevu příslušníků nižší společenské třídy, není tím nijak ospravedlněna skutečnost, že byl Tommy Robinson umístěn do věznice ovládané těmi zločinci, které pomohl dostat do vězení (tedy faktický trest smrti). V pozadí jsou opět tisíce menších případů, kdy je někomu třeba „jen“ zabaven majetek nebo je vyhozen z práce. „Předsudečnou nenávistí“ , „rasismem“ nebo „diskriminací“ je vinen každý, na koho nějaký aktivista ukáže prstem.

Ale pak je tu ještě třetí prvek, o kterém se píše méně. A sice, že není jasné, kdo rozhoduje. Nikdo si nemůže být jist. Třeba již zmíněná teroristka může být za pár měsíců obviněna, že porušila práva transvestitů , a terčem bude ona. Dokonce i Georg Soros se může snadno stát terčem intelektuální lůzy, pokud nebude dělat, co se od něj očekává. To je obrovský rozdíl proti despotickým režimům, kde existuje nějaký sultán, od jehož momentální nálady se vše odvíjí. Nevstoupili jsme do éry despotického vládce, nýbrž do éry běsnícího lepšodavu.

Někdo věří, že je za tím geniální plán, ale spíše to vypadá na zhroucení. O možném kolapsu Západu se mluví již delší dobu, ale většinou jsme to brali jako událost v neurčité budoucnosti. Vše ale probíhá mnohem rychleji, v podstatě to vidíme v přímém přenosu před očima.

Z krátkodobého hlediska to je katastrofa, ale z delší perspektivy dobrá zpráva. Protože kolaps současného politického a ekonomického systému také znamená kolaps stroje na islamizaci západního světa a likvidaci původních etnik.