Chtějí-li lidé žít stále stejně, je to podmíněno tím, že národní ekonomika poroste. Je-li velikost národní ekonomiky stále stejná, lidé přichází o práci a jejich životy se rozpadají. To je jeden z paradoxů současného ekonomického systému.
Jaký dopad bude mít příští hospodářská krize, můžeme usuzovat z dopadů té minulé, a také z toho, co všechno se od té doby změnilo.
Jodie už nežije a Tereza Mayová už není britskou premiérkou. Přesto je důležité se k jejich příběhu vracet, protože přesně ukazuje, co se děje s evropskou mládeží na mnoha úrovních a na mnoha místech.
Nemá smysl si cokoliv nalhávat. Muslimové se radují, a radují se oprávněně. Pařížská katedrála Notre Dame, nejznámější symbol křesťanského západu, byla vypálena. Na jejím místě téměř jistě vyroste mešita – že bude v první fázi označována jako „multikulturní centrum“, to je jen malou útěchou.
Jsme už zvyklí na to, že mnohé události, které nám velká média v první chvíli předkládají jako nepochybné, se rychle ukážou jako nehorázné lži. Třeba novičok. Nebo ruské zasahování do amerických voleb. Assadovy chemické zbraně. Srbské masakry kosovských a bosenských muslimů. A mnohé další. Pokaždé je vytvořena taková atmosféra, že každý, kdo by se snad odvážil mediální verzi zpochybňovat, je označen duševně chorého.
Zkoumání lidského jednání může mít tři úrovně. Nejdříve zjišťování faktů. Poté porozumění motivům aktérů, a především toho, jak oni sami vidí svět. Potom teprve můžeme lidi soudit. Porozumění ale nesmí znamenat, že nebudeme na činy reagovat. Vrah patří na šibenici. I když třeba rozumíme, jak těžký byl jeho osud a cítíme určitý soucit a lítost, přesto patří na šibenici.
650 nebezpečných slov o tom, že i Česká republika je továrnou na islámské fundamentalisty
Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s bezpečnostní koncepcí vlády Bohuslava Sobotky
Uzbecký džihádista, který tento týden vraždil v New Yorku, je ukázkovým příkladem obecného trendu. Je jedním z desetisíců nebo dokonce statisíců. Pokaždé ten příběh vypadá stejně.
Během posledních několika let probíhal v České republice spor o to, jaký je islám.
Nemá smysl si cokoliv nalhávat. Muslimové se radují, a radují se oprávněně. Pařížská katedrála Notre Dame, nejznámější symbol křesťanského západu, byla vypálena. Na jejím místě téměř jistě vyroste mešita – že bude v první fázi označována jako „multikulturní centrum“, to je jen malou útěchou.
Jsme už zvyklí na to, že mnohé události, které nám velká média v první chvíli předkládají jako nepochybné, se rychle ukážou jako nehorázné lži. Třeba novičok. Nebo ruské zasahování do amerických voleb. Assadovy chemické zbraně. Srbské masakry kosovských a bosenských muslimů. A mnohé další. Pokaždé je vytvořena taková atmosféra, že každý, kdo by se snad odvážil mediální verzi zpochybňovat, je označen duševně chorého.
Zkoumání lidského jednání může mít tři úrovně. Nejdříve zjišťování faktů. Poté porozumění motivům aktérů, a především toho, jak oni sami vidí svět. Potom teprve můžeme lidi soudit. Porozumění ale nesmí znamenat, že nebudeme na činy reagovat. Vrah patří na šibenici. I když třeba rozumíme, jak těžký byl jeho osud a cítíme určitý soucit a lítost, přesto patří na šibenici.