Kniha Petra Hampla Prolomení hradeb je pokusem o analýzu „tiché sebevraždy“ původní Evropy. Podle autora dochází ke kombinaci několika efektů od sebedestrukce původní evropské společnosti až po postupnou islamizaci. Takto „natvrdo“ je ovšem málokdo ochoten situaci popsat. Důvodem je podle Hampla to, že lidé řešící každodenní a známé problémy nejsou vybaveni na řešení situací, k jakým dojde jednou za tisíc let. Zde si nelze nevzpomenout na Talebovu „černou labuť, tedy událost, nevídanou, náhlou, zásadní a nepředvídatelnou. Řekněme černý pátek na burze nebo náhlý válečný konflikt, který nikdo nechtěl (například první světová válka).

Postupný úpadek Evropy a její následná islamizace je ovšem dle Hampla postupný proces, jehož důsledky lze předvídat. Vždyť i na území dnešního Egypta, Sýrie, Pákistánu či Turecka byla původně jiná společenství a jiná náboženství (křesťanství, hinduismus). Islamizace není tedy něco nereálného pro toho, kdo pečlivě studuje historii.

Výčet fenoménů svědčících o úpadku Evropy udává Hampl více. Zde si je pouze vyjmenujme:

• Neschopnost bránit vlastní hranice před nelegálním vstupem imigrantů.
• Demokracie zdegenerovala v systém, kde lidé nemohou ovlivnit nejdůležitější rozhodnutí vlád – stal se z ní prázdný slogan.
• Korporace dosáhly takové moci, že vnucují všem svou vůli bez ohledu na zákony a na úkor obyvatel.
• Rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými.
• Rozpad společnosti na oddělené sociální třídy vyznávající jiné hodnoty. Zformovala se politická třída oddělená od zbytku obyvatel. V Česku „kavárna“ a „hospoda“.
• Rostoucí moc médií, ale bez jakékoliv odpovědnosti.
• Klesající úroveň vzdělání.
• Neschopnost bránit se, absence vojenského výcviku.
• Úbytek maskulinity.
• Pokles porodnosti.
• Stoupá počet dětí narozených a vychovávaných mimo úplnou rodinu.
• Nové generace jsou více a více hedonisticky zaměřené (užít si, jen ne žádné povinnosti).
• Počítačové hry se stávají drogou a internetová pornografie má negativní dopad na mužskou sexualitu.
• Stoupá procento lidí postižených všemožnými psychickými problémy.
• Rozklad pracovní morálky.
• Nárůst  byrokracie.
• Neziskový sektor se proměnil z dobročinných organizací v hráče ovlivňujícího politiku (připomeňme postřeh Vladimíra Železného, že politické neziskovky mají za úkol nahradit lid, který se vzpouzí nápadům politiků).
• Ubývá technických oborů a nastává expanze pseudohumanitních oborů.
• Státy jsou zadluženy tak, že je nemožné dluhy splatit.
• Začíná být potlačována  svoboda projevu.
• Nový rasismus zaměřený proti bělochům.
• Věda a kritické myšlení jsou nahrazeny propagací doktrín, které neobstojí při kritickém zkoumání  - jako údajně lidskou činností způsobené globální oteplování, multikulturalismus, feministická antropologie a podobně.

Zmíněné klubko problémů navrhuje autor vyřešit hypotézou o rozhodujícím vlivu byrokracie. Ta působí nejen ve státním, ale i soukromém sektoru. Patří sem podle Hampla nejen politici a úředníci, ale i manažerská vrstva velkých korporací, politické neziskovky a finančníci.

Moderní byrokracii nazývá Hampl „novou aristokracií“ a přirovnává ji ke královským dvorům minulosti. Rozhodující jsou známosti, intriky, podlézání

Moderní byrokracii nazývá Hampl „novou aristokracií“ a přirovnává ji ke královským dvorům minulosti. Rozhodující jsou známosti, intriky, podlézání, vlichocení se vlivným lidem, přimknutí k převládajícím myšlenkám. To má vliv i na výběr osob patřících k nové aristokracii. Tím vysvětluje slabost a neschopnost současných elit. K těm se připojují i mladí lidé živení nadějí, že se stanou její součástí.

Byrokraté jsou velice úspěšní ve snaze neustále zvyšovat svůj vliv a rozpočet. Tím se vysvětluje neustálý nárůst byrokracie. Zde si dovolme malou vsuvku – jedním z výdobytků sametové revoluce bylo tzv. zrušení krajů. Následující měsíce a roky je nikdo nepostrádal. Čas oponou trhnul – a máme tu kraje znovu. A navíc další vrstvu byrokracie v EU.

V následující kapitole porovnává autor svou hypotézu o rozhodující roli byrokracie v porovnání s ostatními teoriemi. Jde o konkurenční teorii „úpadku morálky a náboženství“ a teorie „spiknutí“. Ukazuje, že teorém byrokracie je nejvhodnější vysvětlení výše uvedených negativních fenoménů. Například fenomén podpory imigrace je vysvětlen tak, že imigrace umožňuje nafukování rozpočtů na začleňování, ochranu menšin, vyrovnání šancí. Bez imigrace by zmizela práce i pro příslušné úředníky.

Například fenomén podpory imigrace je vysvětlen tak, že imigrace umožňuje nafukování rozpočtů na začleňování, ochranu menšin, vyrovnání šancí.

Název Prolomení hradeb ilustruje další pasáž knihy, jež na příkladu obleženého města alegoricky argumentuje, že pro mnohé lidi je finančně výhodné spolupracovat s invazní armádou obléhatelů.

Muslimové dle Hampla jen plní to, k čemu je vyzval prorok – získat nové území a lidi pro islám.  Zároveň se v obléhaném městě rozvíjí ideologie ústupků, sebemrskačství, a tvrzení je invaze je obohacením a něčím skvělým.

Mediálně probírané teroristické útoky nejsou podle Hampla ani potřeba, protože výměna obyvatelstva je v plném proudu. Soudí, že islám ovládne během dvou generací Evropu tak jako tak. Teroristické útoky jsou spíše výsledkem boje mezi konkurenčními islamistickými skupinami, které se snaží na sebe upozornit, a zvýšit svůj vliv. To bude pokračovat i po vítězství islámu.  Tedy ani přestoupení na islám Evropany nezachrání.

Závěr knihy věnuje Hampl strategii obrany proti „prehistorické příšeře zvané  islám“, a načrtává několik možných  scénářů.

Závěr knihy věnuje Hampl strategii obrany proti „prehistorické příšeře zvané  islám“, a načrtává několik možných  scénářů.

Z dalších pasáží knihy je zajímavá část věnovaná ideologiím převládajícím ve společnosti. Intelektuálové dle Hampla plodí neustále množství názorů, ideologií, náboženství apod. Většina z nich zanikne, stane se kuriozitou nebo námětem diskuzí – ať už mezi znalci nebo v hospodě. To, co vyzvedá nějakou myšlenku k všeobecné propagaci, a k následnému přijetí, je, když může být použita k ospravedlnění mocenských záměrů. Pro pochopení vývoje není tak důležité studium filosofií, ale zájmů lidí, kteří je prosazují.

Například křesťanství se v dané době podle Hampla jevilo jako nejpraktičtější, a proto v Římě nakonec převládlo. Dodejme, že Španělé při dobývání Nového světa argumentovali „šířením křesťanství“. Britové zase „šířili civilizaci“ při rozšiřování svého impéria. Dnešní útočné  války se zase vedou ve jménu lidských práv (legendární „humanitární bombardování“).

Teze o rozhodující roli byrokracie by mohla být inspirativní i při vysvětlení konce komunismu či lépe řečeno restaurace trhu či kapitalismu ve Východní Evropě. Komunistická nomenklatura („aristokracie“, sdružení lidí navzájem si přihrávající lukrativní posty v rámci centrálně řízeného hospodářství a celého státu) prostě zjistila, že stávající ekonomika nefunguje. Což takhle zavést tržní ekonomiku, která je výkonnější a uživí i více úředníků? Ti, co komunistické ideologii opravdu věřili (menšina) byli proti, někteří spáchali sebevraždu. Ale většina byla ve straně kvůli postupu v zaměstnání, a ti byli pro. Stačí jen převléknout kabát, vyměnit ideje. A spousta z nich  mohla navíc uspět v podnikání a finančně si výrazně polepšit. Navíc agenda EU slibovala další lukrativní posty!

Svérázná „teorie konvergence“ populární v minulém století (postupné sbližování socialismu a kapitalismu) nabyla nového významu: byrokraté všech zemí, spojte se!

Svérázná „teorie konvergence“ populární v minulém století (postupné sbližování socialismu a kapitalismu) nabyla nového významu: byrokraté všech zemí, spojte se!

Některé aspekty Hampl příliš nezdůrazňuje, ačkoliv by mohly hrát důležitou roli. Například pouhá existence sociálního systému evropského typu láká imigranty bez ohledu na vyznání. Filosofie imigrantů – „jsme tu a vy se o nás postaráte“ je pouhou extensí, rozšířením sociálního státu na další lidi z ciziny. Je otázkou, co všechno unesou dosavadní „domorodí“ konzumenti sociálního státu, na jejichž úkor se vše děje. A co unesou plátci daní. Rozhodně je sociální systém finančně napjatý a na zajištění cizinců není dimenzován.

Hlavním problémem Hamplovy knihy je asi v tom, že nejasně prezentuje cílový stav, který by si přál. Je jasně proti něčemu, ale není jasné, pro co je on sám. Tím se dostává do velké nevýhody oproti stávajícím protivníkům: islámu (cíl: získat celý svět pro islám), nebo byrokratickým strukturám (cíl: zvětšit rozpočet a vliv).

Obecně je však Hamplova kniha plná zajímavých myšlenek a postřehů. Je podstatným příspěvkem do diskuze o problémech Evropy a masové migrace.

Vyšlo v časopise My, v říjnu 2018.