Když se ohlédneme za letošním létem, nejvýznamnější politickou událostí na kontinentě je nesporně jmenování nové Evropské komise. Máme opět komisi neomarxistickou, ostře nepřátelskou vůči Evropanům i evropským národům. Bude pokračovat tlak na likvidaci občanských svobod, rozvrácení evropských ekonomik, zrušení národních států a nahrazení místních etnik. Ostatně, sám George Soros si komisi v nedávném rozhovoru pro The Guardian velmi pochvaloval.
Vlastenci evropských národů byli sice po nominaci von der Leyenové poněkud skleslí, ale při hlubším pohledu vše vůbec nevypadá špatně. Kosmopolitní elity minuly příležitost k protiútoku. Možná jednu z posledních. Uvědomíte si to, když srovnáte situaci současnou a tu, řekněme, před sedmi lety. O migraci se tehdy mluvilo méně, ale probíhala stejně intenzivně. V evropských zemích již byly no-go zóny, kriminalita stoupala, islamizace byla součástí života. Velká média a školský systém už byly ovládány neomarxistickými radikály. Režimy nepostupovaly vůči obyvatelům tak brutálně jako dnes, ale rychle přituhovalo. Kromě osamělého Maďarska a pár okrajových skupinek navíc neexistoval odpor!
A poslední dva roky? Salviniho odrazili jen tak tak, a možná, že jen dočasně. Změně režimu v Rakousku zabránili jen zfalšováním prezidentských voleb a operací tajné policie. O udržení Nizozemska rozhodla jen nepovedená volební koncovka. Polští nacionalisté radikálně posílili pozice. Německá AfD roste, navzdory obrovskému tlaku. V Česku se čekalo na politický projekt Václava Klause mladšího, který měl razantně změnit politické poměry v zemi. I u nás vše zatím vypadá na odraženou vzpouru, protože i v případě překonání pětiprocentní hranice může Trikolóra počítat se sedmi až deseti poslanci, což na revoluci nestačí. Na velkou národoveckou stranu à la Orbán, Trump, Salvini nadále čekáme.
I v případě překonání pětiprocentní hranice může Trikolóra počítat se sedmi až deseti poslanci, což na revoluci nestačí. Na velkou národoveckou stranu à la Orbán, Trump, Salvini nadále čekáme.
Všude nicméně vidíme stejnou situaci. Globalistické síly pouze odrážejí útoky. A pokud jedna strana vytrvale útočí a druhá se brání, je jen otázkou času, kdy bude jeden útok úspěšný. Nezapomínejme, že ve hře je mocenská rovnováha v celém západním světě. Jasné vítězství vlasteneckých sil v jedné evropské zemi by znamenalo konec Evropské unie. Mezitím jde v USA do tvrdého finále boj mezi lidovým prezidentem a globalistickými strukturami. Jedním z možných konců je, že špičky FBI konečně skončí ve vězení a že Facebook a Google budou znárodněny. V tradiční válce by se mohla útočící strana vyčerpat, ale lid se vyčerpá jen těžko. Můžete zastrašit nebo otrávit demonstranty na jednom náměstí, ale mezitím propukne odpor jinde. Globalistické síly tedy nadále drží téměř veškerou moc, ale nejsou v dobré pozici. Fakt, že mohou někoho šikanovat, blokovat na sociální síti, nechat vyhodit ze zaměstnání nebo zmlátit je spíš jen taková útěcha.
Letos v létě přišla nahrávka na smeč. I když se navzdory masivní propagandě veřejné mínění otáčí proti elitám, současné nastavení pravidel jim umožnilo jmenovat vlastní Evropskou komisi. Úřednický aparát byl jejich už předtím. Kdo studuje dějiny, ten si dokáže snadno představit, co mohlo následovat. Do čela Evropské komise nastoupí cílevědomý, inteligentní a bezohledný státník. Razantně potlačí zárodky vzpoury. Zátahy, čistky, zatýkání, rušení organizací napříč celou Evropou. Po pár týdnech mohlo být rozhodnuto. Mohly padat exemplární tresty a mohlo být jisté, že mnoho let se nikdo nepokusí o odpor. Místo toho jsme však dostali nevýraznou Ursulu, jejíž jedinou kvalifikací je, že na cokoliv kdy sáhla, to pokazila. Zbytek komise není o nic lepší. Šanci na potlačení odporu tedy elity propásly. Mohou čekat jen zabředání do horšího marasmu a kupení neschopnosti. Mohou se rovněž nadít rostoucího tlaku vlasteneckých skupin z jedné strany a islamistických ze strany druhé.
Výběr von der Leyenové nebyla ale náhodná chyba. Výběr určitých osobností vychází z logiky byrokratických aparátů. Nahoru se nedostane nikdo, kým by se mohli ostatní cítit ohroženi.
Výběr von der Leyenové nebyla ale náhodná chyba. Výběr určitých osobností vychází z logiky byrokratických aparátů. Nahoru se nedostane nikdo, kým by se mohli ostatní cítit ohroženi. Osobnostem vstup zakázán. Stejná logika vytáhla do výšin třeba Věru Jourovou, ale také Chruščova a Brežněva. Když se stal generálním tajemníkem Gorbačov s určitou vizí, celý systém se zhroutil. Vše, co jsem popsal výše, vede k optimistickému výhledu do budoucna. Můžeme sledovat pád evropských elit do idiocie téměř v přímém přenosu. Situace se zhoršuje vyloženě po hodinách. Další a další nápady jsou stupidnější a stupidnější. Vidíme, že ničí civilizaci. Ono to ale taky znamená, že klesá schopnost potlačovat odpor, navzdory rostoucí brutalitě.
Publikováno na Parlamentních listech 12. listopadu 2019
