Otázka týdne z 2. října 2020
Byli jsme zvyklí, že soudružka učitelka ve škole odříká ideologické fráze, kterým sama nevěří. Rodiče dětem doma vysvětlí, jak je to doopravdy.
A přidají instrukci, že se ve škole nesmí hádat se soudružkou učitelkou. A bylo to. Ideové školení proběhlo, účinek nulový, všichni spokojení.
Jenže doby se změnily. Rodiče a prarodiče zjišťují, že jejich potomci přijímají ty nejstupidnější ideologické poučky. A někdy to jde až tak daleko, že jsou připraveni napomínat své rodiče.
Na besedách se čtenáři tedy dostávám logickou otázku: Co máme dělat? Jak vést děti k vlastenectví?
Nemělo by dojít k tomu, že všichni jeho spolužáci a kamarádi budou představovat onu dnes převládající směs lhostejnosti a kosmopolitismu.
Vzhledem k tomu, že jsem na toto téma napsal celou knihu, tak dobře vím, že jednoduchá a snadná odpověď neexistuje. Ta odpověď, kterou mnozí čekají, zní přibližně takto: Trávit s dětmi hodně času a vyprávět jim o velkých etapách a postavách národních dějin. Je to dobrá rada, ale nemusí to stačit.
To podstatné se dá shrnout do pěti bodů:
-
Začneme od toho, co již bylo zmíněno. Samozřejmě je podstatné říkat dětem pravdu o českém národě a českých dějinách. V poslední době asi s důrazem na druhou světovou válku a německou okupaci, kam v současné době míří nejvíc lží.
-
Postarat se o to, aby dítě mělo nějaké okruh mladých lidí, kteří v otázkách vlastenectví smýšlí podobně. To neznamená, že se musí pohybovat pouze mezi vlastenci. Ale nemělo by dojít k tomu, že všichni jeho spolužáci a kamarádi budou představovat onu dnes převládající směs lhostejnosti a kosmopolitismu.
-
Probírat s ním představu o budoucnosti. Pokud bude toužit po Erasmech, bruselských aparátech a manažerských místech u nadnárodních společností, moc pochopení pro vlastenectví mít nebude. Když zjistí, že obyčejný český život nabízí mnohem zajímavější perspektivu a větší jistotu, bude to mít dopad i na jeho smýšlení.
-
Pěstovat fyzickou zdatnost, bojové sporty a střelbu. Doplnit to fyzickou prací. To všechno podporuje zdravé smýšlení.
-
A na závěr houževnatost. Snažte se, aby z dítěte nevyrostla sněhová vločka. Aby dokázalo snášet nepohodlí. Aby jeho sebevědomí bylo založeno na tom, co dokázalo, a nikoliv na „přijetí“ okolím. Pokud bude psychicky závislé na kolektivu, bude od něj přebírat jakoukoliv myšlenku, protože se bude bát odlišnosti.
Vychováme bytost se svobodnou vůlí – včetně možnosti vybrat si úplně jinou cestu.
To všechno nemusí stačit. Vychováme bytost se svobodnou vůlí – včetně možnosti vybrat si úplně jinou cestu. Uděláte ale všechno pro to, aby z potomka vyrostl vlastenec a celkově statečný člověk.
