Ta otázka je kladena znovu a znovu. Jak je možné, že tolik sympatií k islámu projevují právě ty skupiny, pro které znamená největší hrozbu a největší pohromu? Jako zdánlivě nejlogičtější vysvětlení se nabízí nepřiznaný masochismus nebo hloupost. Obávám se ale, že problém je hlubší a že vychází z vrozených rozdílů mezi mužským a ženským mozkem.

Vyjdeme z dnes asi nejrespektovanějšího pohledu na fungování lidského mozku, se kterým přišel profesor Simon Baron-Cohen. Tvrdí, že existují v zásadě dva odlišné typy mozku – mužský a ženský. Mužský je zaměřen na hledání pravidelností (proto mu tak dobře jdou matematické vzorce a mapy), ženský na hledání porozumění (proto jsou ženy tak úspěšné v situacích, kde jsou muži absolutně bezmocní).  Baron-Cohen ovšem doplňuje, že existují i ženy, které mají v podstatě mužský mozek, byť jsou takové případy vzácné. Ale více je případů, kdy má žena „jen“ poměrně blízko k mužskému fungování mozku. A vedle toho můžeme najít muže, kteří jsou empatičtí a nejde jim matematika – tedy ženský mozek. Víte třeba, že koníčkem současného státního tajemníka pro evropské záležitosti je pěstování růží? To může napovídat víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Mozky homosexuálů pak nejčastěji představují kompromis mezi mužským a ženským.

Baron-Cohen také připomíná experimenty, ze kterých je zřejmé, že uvedený rozdíl existuje už v prvních hodinách po narození. Holčičková miminka reagují výrazně na smajlík, chlapečková miminka zase na pravidelné řady tlačítek. Poněkud méně průkazné jsou experimenty, které naznačují existenci podobných rozdílů mezi mozky opičích samců a samic. Nicméně i ty cosi vyjadřují.

Co to má společného s islámem? Když děti ve škole slyší nějaké nové sdělení, holčičí mozek se ptá: „Bude mě mít paní učitelka ráda, když tomu uvěřím?“ V dospělosti pak může podobná otázka znít: Budu oblíbená, když budu zastávat ten nebo onen názor?

Je to postoj, za kterým je evoluční zkušenost. Žena je během těhotenství a v prvních letech mateřství bezbranná, potřebuje podporu svého okolí. Mezi našimi předky jsou tedy zastoupeny převážně ty ženy, které dokázaly být oblíbené. Ty konfliktní měly menší šanci, že své geny předají dál.

Když děti ve škole slyší nějaké nové sdělení, holčičí mozek se ptá: „Bude mě mít paní učitelka ráda, když tomu uvěřím?“

Jenže když to stejné školní sdělení doputuje ke klukovskému mozku, první otázka zní: Jde to logicky dohromady s tím, co už znám? Když to dohromady nejde, tak se novému sdělení vysměje.

I za tím je evoluční zkušenost. Mezi našimi předky jsou zastoupeni převážně ti, kdo dokázali předat svůj genetický materiál, bez ohledu na to, jaký byl jejich další osud. Tedy ti, kdo se dokážou jasně a racionálně zaměřit na cíl. Proto je pro muže snadnější studovat matematiku nebo fyziku, proto dokážou lépe konstruovat stroje, a proto taky dokážou snadněji zabíjet.

To všechno vede k tomu, že holčička má spíše tendenci přijmout romantickou představu o vznešeném ušlechtilém islámu (nebo aspoň, že „muslimové jsou stejní jako všichni ostatní lidé“). Kluk má spíše tendenci položit si otázku, jak to jde dohromady s terorismem, kamenováním, podřezáváním nevěřících a děsivým primitivismem všech islámských společností. To platí ve stejné míře i pro dospělé lidi.

Nejde tedy ani tak o islám, ale o reakci na tvrzení předkládané autoritami. Co z toho vyplývá?

• Ženy v mužských profesích (vědkyně, matematičky atd.) jsou nejspíš stejně odolné vůči islámské propagandě jako muži.
• Naopak muži, jejichž myšlení má ženské rysy, budou vůči islámu značně náchylní.
• Ty ženy, které jsou hodně výrazné či  dominantní atd. – na ně řeči o skvělosti islámu zpravidla působit nebudou.  
• V zemích, kde už se islám fakticky stal oficiální státní ideologií (Velká Británie, Německo, Švédsko), s ním budou ženy sympatizovat velmi silně.
• V zemích, kde jednoznačně převládá stanovisko, že islamizace je nepřijatelná, budou ženy k islámu velmi nepřátelské (Maďarsko, Polsko, Srbsko)
• Islám bude populární na pedagogických fakultách, velmi málo populární na technických univerzitách

Z útržkovité evidence se zdá, že tomu tak je, nicméně velké statistiky chybí. Přesto ale máme dobře testovatelnou hypotézu.  

Je to také dobré vysvědčení pro Českou republiku. Navzdory tomu, že tu různí Sorosové a různé zahraniční fondy utrácí stejné peníze jako všude jinde a navzdory tomu, že veřejnoprávní propaganda jede na plné obrátky, podařilo se udržet atmosféru, v níž je jasné, že jen úplný kretén může věřit v pozitivní přínos islámu.

Nebylo to zadarmo. Spoustu lidí to stálo hodně energie a peněz, pár vzdělanců muselo obětovat svoji kariéru a další museli překonat značné nepříjemnosti. Ale zdravé myšlení se podařilo udržet.

V další fázi můžeme čekat, že Člověk v tísni a další zločinecké organizace zaměří své aktivity na školách převážně na dívky. Je dobré s tím počítat.

...můžeme čekat, že Člověk v tísni a další zločinecké organizace zaměří své aktivity na školách převážně na dívky. Je dobré s tím počítat.

Tím nevylučuji hypotézu Martina Konvičky, že ti, kdo nemají odvahu si přiznat své submisivně-masochistické sklony a uspokojit své potřeby v rámci erotických her, si je ventilují příchylností k islámu. V řadě případů tomu tak bude. Ale nemaskulinní mozky by reagovaly naprosto stejně i bez tohoto výstředního zájmu.