Asi dosud nejzajímavější poznámku ve facebookové diskuzi o volebním klání ve Svobodných napsal dlouholetý šéf olomoucké organizace Josef Zbořil, když se pokusil rozdělit Svobodné na „kosmopolitní“ a „české“).

Situace Svobodných a jejich další perspektivy - Part I.

Nikdo nemá rád posly špatných zpráv, nicméně prosím čtenáře, aby kvůli tomu nepřestávali číst. A aby je averze k autorovi nevedla k tomu, že přestanou přemýšlet o obtížných záležitostech. Text je určen primárně členům a příznivcům Strany svobodných občanů.

K mezím naivního libertariánství

Následující text vznikl před několika měsíci, kdy mě asistent Petra Macha navrhl na vyloučení ze Strany svobodných občanů, údajně kvůli šíření nesprávných názorů. Rozhodčí komise tehdy zareagovala zcela profesionálně a návrh smetla ze stolu. Proto z textu vynechávám všechny odkazy na situaci ve straně. Mám nicméně za to, že obecnější poznámky nejsou bez zajímavosti.

Události posledních dnů probíhají rychleji, než bychom chtěli. Pozice se vyostřují, konflikty eskalují a někdy třeba nezamyšleně. K tomu, co se stát nemělo, patří moje velmi nešťastná věta o „mé vlastní straně“ pohozená na okraj vystoupení na jedné manifestaci. Bylo to v emotivně velmi vypjaté situaci a v řeči na téma, které se Svobodnými nesouviselo. Nicméně nemohu se vyhnout podezření, že se jednalo o ono freudovské přeřeknutí, které odhaluje skryté tužby.

V čem se (někteří) dnešní libertariáni podobají starým socialistům.

Pár dnů před Štědrým dnem, uprostřed zběsilého předvánočního úklidu, nás definitivně opustil náš starý vysavač. Tak se to u nás děje pravidelně – spotřebiče končí právě tehdy, když se to nejméně hodí. A protože jsme chtěli v úklidu rychle pokračovat, zašli jsme do vesnického krámku s domácími potřebami.