O co jde při volbě předsedy Strany svobodných občanů

Vážené spolustranice, vážení spolustraníci,

dovolte, abych se na Vás obrátil ve chvíli, kdy se rozhoduje o budoucnosti Strany svobodných občanů, pravděpodobně i o jejím úspěchu v nejbližších volbách nebo naopak konečném zániku. Protože se předvolební diskuze vesměs omezila na osobní útoky a protože se mnou Petr Mach odmítl veřejně debatovat, obracím se na Vás touto cestou.

Ve volbě předsedy nejde ani tak o osoby, ale o tři základní otázky.

ISLÁM

Na články, které jsem dosud publikoval, brzy navážu posledním, ve kterém chci jednoznačně definovat a) podmínky, za který bych byl ochoten převzít vedení strany, b) konkrétní kroky, které bych provedl. Pokládám to za správné, každý manažer, který vyjednává s akcionáři o angažmá na dalším projektu by měl něco podobného udělat. Nicméně nejdříve se vyjádřím k otázkám a poznámkám, které na fórech padly. Odpovědi publikuji na tomto místě, protože někteří registrovaní příznivci (tedy faktičtí členové) nemají na fórum přístup.

K mezím naivního libertariánství

Následující text vznikl před několika měsíci, kdy mě asistent Petra Macha navrhl na vyloučení ze Strany svobodných občanů, údajně kvůli šíření nesprávných názorů. Rozhodčí komise tehdy zareagovala zcela profesionálně a návrh smetla ze stolu. Proto z textu vynechávám všechny odkazy na situaci ve straně. Mám nicméně za to, že obecnější poznámky nejsou bez zajímavosti.

Události posledních dnů probíhají rychleji, než bychom chtěli. Pozice se vyostřují, konflikty eskalují a někdy třeba nezamyšleně. K tomu, co se stát nemělo, patří moje velmi nešťastná věta o „mé vlastní straně“ pohozená na okraj vystoupení na jedné manifestaci. Bylo to v emotivně velmi vypjaté situaci a v řeči na téma, které se Svobodnými nesouviselo. Nicméně nemohu se vyhnout podezření, že se jednalo o ono freudovské přeřeknutí, které odhaluje skryté tužby.

Je tomu přesně rok, co Strana Svobodných občanů dosáhla svého historického úspěchu. Zúčastnila se voleb a nevyšla z nich poražena.

Co s údajnými uprchlíky a ochranou hranic

Máme za sebou několik emotivních dnů, kdy prostorem létají silné výrazy a kdy spousta skupin ventiluje různé zájmy. I já jsem se neúmyslně do tohoto sporu zapletl, když jeden estébák vytáhl mou drobnou poznámku prohozenou v malé skupince a udělal z ní kauzu. Nicméně zdvihám rukavici a pokusím se problém pojednat.

Moje předvolební úvaha tentokrát míří na skupinu voličů relativně úzkou.

Můžete je mít za staromilce, zpátečníky či omezené křupany, ale faktem zůstává, že existují lidé, kteří si myslí, že je pro dítě lepší, aby mělo maminku a tatínka než tři tatínky. Myslí si, že je lepší, aby muž vydržel s jednou manželkou, než aby prováděl každých pár let „upgrade“ a podobně staromódní názory mají i na další životní oblasti. A zůstává faktem, že i takoví lidé chodí k volbám. Pokud k nim nepatříte, vlastně už nemusíte číst dál.