Rozhodnutí, které stojí před Řeckem, není odborné, nýbrž politické. Mají právo, aby rozhodovali Řekové a ne němečtí politici.

Řecký premiér se zachoval jako poctivý a slušný člověk. Umožnil svým spoluobčanům, aby si o dalším směřování země rozhodli sami. Je to správné. Rozhodnutí, které před Řeckem stojí, není odborné, nýbrž politické a mravní.

Mohou přijmout řešení, která jim nabízejí ti, kdo je do současné krize dostali. Tedy odvrácení nebo odložení státního bankrotu, setrvání v eurozóně, hospodářský pokles, další růst nezaměstnanosti, žádnou naději na změnu a jistotu, že za pár let se dluh vrátí do současné výše.

Nebo si mohou vybrat státní bankrot a vlastní změnu. Tedy rychlou katastrofu (to není metafora, skutečnou katastrofu) a po ní situaci, kdy budou chudší než dnes, ale kdy bude mít smysl pracovat, podnikat, studovat, zakládat firmy, lákat turisty… prostě o něco usilovat.

Je skvělé zjistit, že i socialista na začátku 21.století může mít charakter a úroveň.

Kdybych hlasoval já, vybral bych si druhou variantu. Je ale na obyvatelích Řecka, jak se rozhodnou. Kdyby jim rozhodnutí vnutili francouzský prezident a německá premiérka, ocitli by se tak v pozici okupační mocnosti a nikdo by se nemohl Řekům divit, že veškerá úsporná opatření sabotují.

Od řeckého premiéra takové rozhodnutí nejspíš vyžadovalo značnou osobní statečnost a odřízl od mnoha výhod pro sebe osobně i pro své děti.

Je skvělé zjistit, že i socialista na začátku 21.století může mít charakter a úroveň.

Vivat Papandreu!

Abychom nebyli jednostranní, zkusme shrnout možné námitky proti referendu. V zásadě existují pouze tři.

1. Jedná se o rozhodnutí, které vyžaduje odborné znalosti. Tato námitka zde nepřipadá v úvahu, dění posledních let jasně ukázalo, že profesionální eurospecialisté z úřadů a bank mají podstatně horší úsudek než běžní občané.

2. Předmětem referenda by neměla být základní občanská práva. To je pro naši záležitost irelevantní.

3. Nemá smysl hlasovat o záležitostech, které není možné ovlivnit (například o počasí). Ani to není náš případ. Pokud by tomu tak bylo, znamená, že EU je autoritativní diktaturou. To asi není směr, kterým by chtěli euronadšenci vést argumentaci.

Je tedy zjevné, že neexistuje žádná legitimní námitka proti tomu, aby záležitosti evropské integrace byly důsledně rozhodovány pomocí referend. Dokonce i taková rozhodnutí, jako vypovězení spojeneckých závazků, mohou být rozhodována referendem.

Bude zajímavé sledovat, zda Evropská komise nechá řeckému hlasování volný průběh nebo jestli uvolní pár miliard eur na propagační kampań.

Původně publikováno 1. 11. 2011 na blog.ihned.cz. Převzal též server neviditelnypes.lidovky.cz.