V čem se (někteří) dnešní libertariáni podobají starým socialistům.

Pár dnů před Štědrým dnem, uprostřed zběsilého předvánočního úklidu, nás definitivně opustil náš starý vysavač. Tak se to u nás děje pravidelně – spotřebiče končí právě tehdy, když se to nejméně hodí. A protože jsme chtěli v úklidu rychle pokračovat, zašli jsme do vesnického krámku s domácími potřebami.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu.

Jen málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Lidé s nadváhou ohrožují planetu i lidstvo a musí být zregulováni za každou cenu. To není vtip ani nadsázka,
ale oficiální vyjádření těch, kdo ovlivňují zákony a mezinárodní úmluvy.

Boj proti špekáčkům a hamburgerům bude tvrdší než ten proti kouření. A rychlá analýza ukazuje, že v záloze jsou nesrovnatelně drastičtější opatření.

Školství je obor výjimečný mimo jiné tím, že lidé, kteří v něm pracují, mají nadprůměrnou schopnost vytvářet mýty a přesvědčovat veřejnost o mnoha věcech, které jsou fakticky nepravdivé.

Na některé z nich se podíváme v následujícím textu.

Prostý lid si opět může - ústy své pečlivě vybrané zástupkyně - užívat bezstarostného života smetánky.

Tak se nám vrátily časy, kdy si dělnická třída ústy svých vybraných zástupců užívala žranic a dalších radovánek. Rozdíl je v tom, že tehdy se jednalo o šeptaný vtip, zatímco dnešní stranická vedení to provádějí veřejně a okázale. Až tak daleko jsme dospěli 25 let po listopadu 1989 a 10 let po vstupu do EU.

Recept Tomáše Pajonka, co dělat v zemi, kterou udusila byrokracie.