Když jsem na začátku dubna napsal do svého blogu, že výměna Petra Nečase za Mirka Topolánka byl skvěle načasovaný tah, častou reakcí byl údiv.

Výměna Mirka Topolánka za Petra Nečase je výrazem vysoce profesionálního politického marketingu, na čemž nic nemění skutečnost, že možná nebyl výsledkem pečlivé analýzy, ale vznikl spontánně či náhodou.

I kdyby ODS najala nejlepší komunikační profesionály na světě, nedokázali by vymyslet nic lepšího. Jestliže někteří analytici dnes píší o riziku či chybném kroku, je to doklad spíše o úrovni práce těchto analytiků.

Ztráta podpory spoluobčanů, kterou prochází Barak Obama v posledních týdnech, dobře ilustruje rizika, se kterými musí pracovat každý, kdo založí strategii na charismatické osobnosti nebo značce.

Je to něco, co by měli studovat nejen politologové a šéfideologové politických stran, ale i ti, kdo prodávají konzultační služby, právníci a spousta dalších.

V druhém kole budeme vybírat mezi tradičním socialistou Zemanem a arogantním levicovým extrémistou Schwarzenbergem.

Kníže má brilantní marketing, a tak se mu podařilo prezentovat se jako jediný silný kandidát pravice. To je image, s kterou nejspíš půjde i do druhého kola. Je tedy dobré osvěžit paměť a připomenout, že nikdy nebyl pravicovým a dokonce ani středovým politikem.

Zatímco dcera dojičky nebude schopna soutěžit s dcerou ministryně v cílevědomosti ani analytických schopnostech, bez větších problémů se jí vyrovná ve schopnosti rozepnout si na blůzičce knoflík navíc.

To vysvětluje, proč se mezi bohatými a vzdělanými tak často setkáme s názorem, že žena nemá být vnímána jako sexuální objekt. A pomůže nám to také lépe pochopit Sexistické prasátečko.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu.

Jen málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Zatímco američtí Republikáni dokončili výběr prezidentského kandidáta, utratila Obamova kampaň 100 milionů dolarů za televizní reklamy, které Romneyho vykreslují jako bezohledného magnáta, který ruší pracovní místa
a připravuje lidi o práci.

Výsledek? Romney se ve výzkumech přiblížil na dostřel.

Politici se snaží, reklamní agentury zoufale vyvíjejí činnost...a voliči se na to vykašlali.

Politice se snaží, rozpočty se nafukují, reklamní agentury zoufale vyvíjejí činnost, peníze létají… a voliči se na to vykašlali. Něco není v pořádku, zjistili i profesionální komentátoři a analytici. Demokracie, jak jsme si jí vymysleli a jak jí vnucujeme občanům, takhle přece nemá vypadat. Občané mají být přece nadšení! Nejlepší by bylo vyměnit obyvatele, jenže to je technicky příliš náročné. Co tedy dělat s nízkou volební účastí?

Jak dosáhnout maximálního zvýšení prodeje při minimálních investicích do marketingu?

• Úzce zacílit aktivity na ty, kdo se budou podílet na nákupním rozhodnutí.

• Zaměřit komunikaci na problémy, které zákazníci řeší a které je zajímají. Nikoliv na produkt, technologii či nabízenou službu.